Klérus

Smarzowski napsal a natočil obstojný politický a sociálně kritický thriller. Vyjádřil tím jakýsi názor, ale hodí se podtrhnout, že příběh je fiktivní! --- Pokud jde o všelijaké to čachrování, nejsem na pochybách, že takhle nějak to probíhá. Polská společnost je zkorumpovaná (podobně jako naše), a mocní hráči hrají podle toho. V Polsku mezi ně patří i církev, a předpokládám, že není o nic lepší nebo horší než ostatní. Například politické strany, že? --- Totéž se týká chlastu. Poláci chlastají, a jistě chlastají i polští preláti. Jasná věc. --- Pokud jde ale o hříchy sexuální, tam bych byl opatrnější. Ve světě mají lidé různé motivace k "pěstování" pedofilních skandálů církevních činovníků. V Americe je v pozadí až hysterická obrana dětí a odpor převážně protestantské společnosti proti katolicismu. V Polsku nejde o útok na víru jako takovou, leč na její "falešné proroky". Což ostatně výslovně zmiňuje motto k filmu. Pouze u nás, v bezbožném Česku, je to protináboženský argument. --- Položme si otázku: Dopustí-li se sexuálního deliktu učitel (či třeba šéf pěveckého sboru), může za to jeho povolání? Nebo snad jeho členství v nějaké politické straně? --- Je známá věc, že v kriminálech a podobných zařízeních omezujících osobní svobodu, sodomie a sexuální násilí kvete. Jistě se to týká i seminářů a různých kasárensky vedených internátů a sirotčinců; a deviantní jedinci v nich vyhledávají místa "bachařů". Ale není opodstatněné předpokládat, že mezi seminaristy či sirotky se urodí nadprůměrné procento pedofilů. --- Faráři měli odjakživa levobočky s farskými kuchařkami, takový hřích je totiž normální. Ale není žádný důvod, aby dětská oběť pedofilie v dospělosti páchala na jiných dětech totéž. Pokud by totiž platil opak, pak oběti pedofilních útoků by v dospělosti už nebyly hodny lítosti, nýbrž dozoru! --- Zkrátka, nevěřím tomu, že mezi preláty je víc sexuálních deviantů, než mezi učiteli a dalšími profesionály pracujícími s dětmi. Jestli je církev pedofilií prolezlá stvůra, pak základní školy a zájmové kroužky pro mládež taky. --- Takže, milí neznabozi, u nás je církev vyřízená. Zaměříte se teď na učitele? (17.06.2019)

Chápu, jaký poprask může tenhle film, který začíná jako rozmařilá satira a končí jako sžíravé drama, vyvolat v Polsku - byť podle reakcí publika je festivalová bublina celkem na vlně katolického hejtu. Určitě by to mohlo být natočeno syrověji, určitě by to mohlo být soustředěnější, ale ne druhou stranu odvyprávět příběh s tolika postavami tak relativně funkčně taky není jen tak. A bylo hodně zábavné sledovat "kam až si troufnou zajít". A troufli si... (19.09.2018)

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

Sila. Celkom chápem ten poprask, čo to v Poľsku počas druhej klerofašistickej Kaczynského vlády spôsobuje. Iba tak pre zaujímavosť; Poľsko ako krajina s dlhodobo najväčším počtom veriacich v Európe, momentálne drží prvenstvo aj v počte ľudí, ktorí sa od viery odvracajú. Za posledné roky sa rátajú už na milióny. Koho to asi tak môže byť vina? 85% (01.04.2019)

Šleha! Apokryf: Plivanec do ksichtu bigotním pokrytcům. Obžaloba katolické církve je vždy téma, protože se dělíme na lidi, kteří buďto náboženství odmítají, protože éra Rakouska-Uherska se na názoru společnosti podepsala natolik, že víra společně s odmítáním monarchie odešli ruku v ruce z českých zemí hned za první republiky středem.., nebo na ty, kteří jakousi vyšší moc sice vnitřně cítí, ale nepotřebují k tomu artistu na kříži, ani každosobotní zpověď před nevyskákaným, cizím, zvědavým chlapem, kterému je to všechno stejně buřt, který dělá jen svoji práci. Je vycvičený vyloženě na to, aby svým ovečkám říkal, co chtějí slyšet, poskytoval jim tím duchovní útěchu, která však ne vždy funguje, ale především aby z nich vytřískal prachy do kasičky... A za další třeba na ty, kteří víru potřebují, jsou tak vychováni či do této filosofické roviny dospěli sami, na základě vlastních životních zkušeností. Víra je součástí jejich života, posilňuje je a ať už žijí slušně a řídí se svými zásadami, či se jen schovávají za zrovna tu sobotní zpověď a jinak celý týden dělají bordel, je to vlastně jejich osobní věc, která by každému měla být fuk. Říká se tomu svoboda vyznání a já ji respektuji. Ale všichni, z těchto namátkových skupin, se určitě shodneme na tom, že děti se znásilňovat nesmí! Čili nerozumím tomu, že je v dnešní době stále možné, aby se tyto věci ze strany církve děly, bagatelizovaly a zakrývaly. A asi nejsem sama, protože vznikl tento film. Celibát je nebetyčné zlo. Rozhodnutí církevních hodnostářů, někdy ze čtvrtého století našeho letopočtu, kdy ti hajzlové z chamtivosti zavedli cosi, co je absolutně proti přírodě a díky čemu bylo zneužito nespočet nevinných obětí, po celá staletí. A protože je církev systém, který nefunguje zodpovědně, její představitelé nejsou schopni vydat k řádnému potrestání zvrhlé násilníky ze svých řad, kteří sprostě a beztrestně využili svého postavení a ublížili tolika lidem, tak já jim tento filmeček srdečně přeji. A přeji jim i to, jak jsou zde černoprdelníci vykresleni. Jak chlastají, plodí nemanželské děti, mají prsty všude, vydírají se navzájem, nezastaví se před ničím, jak jsou neprůstřelní, kariérističtí, úplatní a odporní. Jak se jim nehodí do krámu žádný slušný, jen poslušný, jak zastrašují, jak hrabou. Ať si ochutnají trošku hořké medicínky ze strany veřejnosti ve formě opovržení, i když je to úplné houby proti takovému znásilnění. V jejich systému je špatně vše od základu a jelikož nejsou schopni takový systém změnit, ať se nediví. Manipulátorská banda. A ano, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta jedna maličká kapka v oceánu...? (22.08.2019)