Na nože

Rian Johnson dokazuje, že sice není nepochopený filmařský bůh (jak se jeho fanoušci po přijetí Epizody 8 snažili tvářit), ale „jen“ výborný filmař, který dokáže pochopit žánrové konvence, lehce je přežvýkat a stylově vrhnout na plátno. Nabízí se srovnání s dva a půl roku starou Vraždou v Orient expresu, která je sice o poznání okázalejší, ale zároveň filmařsky konzervativnější; přestože Johnsonova rodinná detektivka není nepředvídatelná, daří se jí skvěle dávkovat informace a umožňuje divákovi být o ten příjemný půlkrok napřed. Vedle poctám klasickým detektivkám se Johnson nebojí ani ožehavé kombinace flashbacků a nespolehlivých vypravěčů, čímž dává vzpomenout třeba na Tarantinovu devadesátkovou tvorbu. Zároveň si však uchovává sociálně-kritický osten, který je v současné Americe asi nezbytný – a tak vyznění jistě nebude protrumpovské základně po chuti. Dohromady je však tenhle mix dostatečně chutný i nápaditý na to, aby byl i přes několik zaškobrtnutí v tempu divácky velmi vděčný. (01.04.2020)

Už jsem víckrát zmínil, že klasická detektivka, která staví na rafinovaném zločinci a ještě chytřejším detektivovi, co nepotřebuje tým spolupracovníků a odhalení pachatele je pro něj především intelektuální výkon, mi nikdy příliš neseděla a s přibývajícími léty se averze ke světu lepších lidí, kde se ony příběhy obvykle odehrávají, stále stupňuje. Takové detektivky představují stylyzovanou podívanou s typizovanými postavami, obvyklými kulisami a oblíbenými rekvizitami a na můj vkus je to příliš umělé a měšťácké. Proto jsem přijal s jistými rozpaky nabídku dcery na návštěvu kina a předpokládal, že to tam tak nějak odzívu. Zrodilo se ale příjemné překvapení. Režisér Johnson, který stojí i za scénářem, má sice detektivky rád, nebojí se ale pohrát si s pravidly a udělat si z žánru tak trochu šprťouchlata. Lehká nadsázka je všudypřítomná, herecká parta si své role evidentně užívá a přidává do svých kreací dávku ironického nadhledu, aniž by se z toho stala třeskutá parodie. Výsledek by měl vyhovovat nejen fanouškům žánru, ale i těm, kterým přijdou klasická schémata žánrové detektivky poněkud obehraná. Volba Daniela Craiga do role detektiva je sice odvážná, protože typově by se hodil spíš do americké drsné školy nebo na opačnou stranu zákona, ale funguje to. A členové zbohatlické rodinky jsou svou nevraždivostí a poklesky přímo k zulíbání. Celkový dojem: 75 %. (02.12.2020)

Luxusní moderní detektivka hrající si s žánrovými pravidly. Johnson je pan vypravěč, ani na chvíli divák neztratí nit. Napětí se dá krájet téměř celý film. Herecky jde o neskutečný koncert. Craigův vyšetřovatel nechá zapomenout na Bonda během chvilky a Ana de Armas na svých bedrech nese srdce celého příběhu. Ten film je jako kobliha s dírou, ve které je další kobliha... s dírou... kterou vyplňuje skvělá pointa. (07.02.2020)

Coolově stylizovaná detektivka s famózním hereckým ansámblem. Finální rozuzlení mě ovšem moc nedostalo - jednak se jeho elementy dali z dřívějších událostí předpokládat, a taky ona postava byla podezřele upozaděna. Čas strávený v dané společnosti a v tak obratné filmařské zručnosti jsem si přesto užil vrchovatě. Bavila mě více než Branaghovi noví (předigitalizovaní) Poirotové. (22.01.2020)

Napodruhé rozhodně lepší. Když už jsem nečekal, že mě odhalení překvapí (to se filmu nepovedlo ani minule a stále trvám na tom, že to je až moc okaté), mohl jsem více užít všechny herecké výkony, bavit se tím ohňostrojem lží a vědoucím úsměvem Daniela Craiga, jehož Blanc všechno trpělivě poslouchá a čeká, kdo a co mu asi zalže příště. Na společnou scénu Any de Armas a Christophera Plummera bych se mohl dívat pořád dokola, v té je naprosto všechno. (08.01.2020)