Bloudění orientačního běžce

Jo tyhle orieňtáky známe, to jsou svinstva první kategorie. Já na rozdíl tady od Radka nebloudil, to by mě mohli milovat abych pobíhal někde po lese jenom z mapou a buzulou, by se taky mohlo stát že bych skončil někde v Maďarsku. Jsem si vždycky lehnul do borůvčí papal borůvky a čekal až mě začnou táborový vedoucí hledat, pak jsem rozkřáp o pařez buzolu nasadil výraz umírajícího buvola a šel vstříc volajícím hlasům s tím, že jsem upad na buzulu a já se dezorientoval, ale Radek to pojímal úplně opačně. Vůbec mě fascinovalo jak si lůsr jako on dělal nárok na největší kočku ze třídy. Stejně balit holku na dvě popadaný jabka :-) Zkuste to dneska chlapci a holky vám ty jabka narvou do prdele dřív než se stačíte citově vyjádřit. Nevěřím tomu, že Radek a jeho otec jsou herci, přišli mě jako realnej syn a táta, navíc teda značně obroušený i když hláškování jim šlo na jedničku, hlavně Ráďa trousil perlu za perlou. Jinak to mám s tímhle filmem na chlup stejně jako kolega dobytek. (17.01.2011)

Vhled do života dospívajícího teenagera, outsidera, který se pro svou nadměrnou výšku a tělesnou ochablost stává vděčným terčem nevybíravých posměšků, postihuje nejen všechna dobová stigmata, ale především niterný boj člověka, hledajícího své místo v životě. Je to film o dospívání, prvních láskách, velkých zklamáních a malých vítězstvích, o překonávání sebe sama, o tom, že sport není jen o rekordech, ale také o fair play. Představitelé dětských rolí, včetně Touškova Radka, jsou zcela autentičtí, takoví, že jim divák věří každé slovo, každý pohyb před kamerou... Film by si býval zasloužil poněkud dynamičtější tempo, zejména v exteriérech, které si o to přímo říkají. A ano, na povrchu ulpívají i mnohé neduhy té doby, především spartakiáda a její propagandistický význam či závěrečný song v podání chraplavého "hurikána". Navzdory tomu si Radkův příběh o vytrvalosti a touze ukázat sobě i světu, že i se strachem se lze vítězně vypořádat uchoval určitý nadčasový impuls. Těch, kteří nepatří k favoritům ve sportu i v kolektivu je totiž pořád dost. (27.02.2021)

"Tati, proc jste se s mamou nerozvedli? Rozvod je jako spalnicky, vsichni se rozvadi a ty tady hrajes kuzelky". Film je doslova prospikovan radou vtipnych hlasek. At uz z ust hlavniho hrdiny, spoluzaku, ucitelu nebo otce. Film sice nema nijak propracovany scenar, ale svym vtipem a retro atmosferou se jedna o velmi povedeny film. Zajimave postavy. (08.02.2012)

V prvním momentech filmu, jsem zvažoval, zda se vůbec dívat. Z počátku mně film připadal takový fádní. Spolužáci se Chaloupkovi posmívají a ono mu to celkem ani nijak nevadí. Na první pohled to vypadá tak, že mu to je snad i jedno. Jako zlomový okamžik filmu mi přičel okamžik, kdy Chaloupku nevzali požárníci (pro ty mladší - hasiči) na krajský přebor. V Chaloupkovi se cosi zlomilo, konečně získal tu správnou motivaci a dostal chuť se sebou něco dělat. Celkově lze říct, že se nejedná o žádný trhák a film s hlubším obsahem, Troufám si tvrdit, že by se nejedni mladí při sledování tohoto filmu s nějakou postavou ztotožnili. Jsem rád, že jsem si vzpomněl jak se jmenoval onen v závěru zmiňovaný film, kdy lidi na nástupišti fackovali mávající lidi vykloněné z okna. Italský film s toutou fackovací scénou jsem viděl, jmenuje se: http://www.csfd.cz/film/31970-moji-pratele-amici-miei/. (neděle 30.08.2009) (30.08.2009)

Film, který dávno vyvanul z mé paměti a připomněla mi ho až exhumace TV Barrandov. Několikrát jsem byla svědkem, jak po sídlišti v Ostravě-Výškovicích zmateně krouží mladí lidé s mapami v rukách a čísly na hrudích, pobíhají tam a zpátky, rozšlapávají psí hovna a bylo mi jich (běžců, ne hoven) děsně líto. V dětství jsem díky své výšce měla tu výhodu být studentem prestižní sportovní školy a jakoukoliv trať delší než 250 m jsem upřímně nenáviděla. Plíce a mozek odmítaly vytrvalostní běhy akceptovat. A při mém lehce podprůměrném orientačním smyslu, strčit mi do ruky mapu a buzolu, mohla bych dnes mít třeba švédské občanství... Při mé smůle spíše ruské, možná i kubánské. Film o nesympatickém Bidle, jeho mindrácích a výkonech, se mi v dětství docela líbil. Připomínka po letech přinesla příjemnou nostalgii a to je asi tak vše: moc moralizování, růžky vystrčila agitka, herecké výkony některých (vlastně většiny a zvláště hlavního hrdiny) velmi slabé, celkově to bylo dost prkenné. Dnešní puberťáci, pokud se dívali, asi jen nechápavě sledovali tu bandu "nerdů a geeků". Upřímně, já bych se současnou omladinou neměnila, radši být tehdy mimoň než dnes "supa roštěnka", shánějící ve 13-ti letech šprcku :-P. 55% (17.01.2011)