Vietor

Mladý pár žijúci na samote sa dočká nečakaného prekvapenia. Tým sú noví susedia, ktorí sú taktiež v mladom veku a urobia tak prípravy na prichádzajúcu zimu jednoduchšími. Život ďaleko od väčších miest prezentuje mnoho komplikácií a tie sa stanú ešte nebezpečnejšími, keď sa do nich zapoja nadprirodzené javy. - Podla toho, čo sa o The Wind hovorilo na internete, som čakal nejaký ďalší horor, ktorý bude zbytočne pracovať viac s feministickými prvkami než s hororom, ale som rád, že novopečená režisérka sa touto cestou nevydala a zamerala sa hlavne na teror spojený s ludským myslením a obavami z nepoznaného, čo bolo vďaka zvolenému prostrediu uprostred ničoho výbornou volbou. Film je nekomplikovaný, režisérka nádherne pracuje s postupným odkrývaním tajomstiev a niekolko momentov odohrávajúcich sa v nočných hodinách a v chabom svetle sviečok oplýva nepríjemnou atmosférou. Za nedostatky považujem slabú prácu s prízvukom, ktorý robí v dobových hororoch vždy vela, a obsadenie mladej a neskúsenej Julie Goldani Telles, ktorá má talent, ale tu skvele hrajúcej Caitlin Gerard nedokázala kontrovať a úplne sa pri spoločných scénach strácala. Myslím si, že na týchto detailoch nie je problém zapracovať a nedajú sa úplne pripisovať režisérke, takže sa nebojím povedať, že v najbližšej dobe o tejto dáme ešte budeme počuť. Treba ale dodať, že ju chcem vidieť na Indie scéne a nie v nejakej komerčnej Hollywoodskej produkcii. + herečka z Slender Man + herečka z Smiley a Insidious: The Last Key + herec z Midnighters (06.04.2019)

Audiovizualne silny, herecky kvalitny atmosfericky horor z divokeho zapadu. Pribehovo je to sice az prilis skupe (a nie som si isty, ci som to uplne pochopil), no na velkom platne to bola radost pozerat. Najma prvu polovicu som v ocakavani, co sa z toho vykluje, vrnel blahom. 7/10 P.S. zalubil som sa do usmevu Caitlin Gerard. Bolo by ju obsadit do nejakej romantickej komedie😁 (18.06.2019)

„Samotou mozek trouchniví, obavy z temnoty oživí.“ Liduprázdná prérie a v ní chudá farma. Kam oko dohlédne jen pustina, prach a vítr, k nejbližší osadě je to na koni několik dní. Cestu lemují hroby nešťastníků, samotou a nudou na troud uschlých hororových fanoušků. Jo jo, mít Bibli či Demons of the prairie, mohli si při filmu aspoň číst, aby zabili čas. DÉMONICKÉ OKÉNKO: [][] Co skrz něj vidíme? Ϣ Dvě barabizny na spadnutí s věčným průvanem, v komíně cos kvílí (ale Faustka to prý není) a venku ve tmě něco skučí. Kdepak vítr, pojídač duší je to, jiskrami z ohniště žhnoucí! Ϣ Kromě něho tu straší i nad krbem visící kapitální parohy, divná truhla těhotná tajemstvím a dvě šibnuté manželky usychající nudou, které střídavě tlučou špačky nebo sebe navzájem, při hře „Uhodni jméno.“ Ϣ Venku se motá zázračně obživlá koza, k tomu dvě zrakvená miminka a reverend „šířící slovo Boží“, zejména v noci a s ďábelským funěním. [][] Půl hlavy ustřelené, břicho rozpárané, střep do krku zapíchnutý, atmosféra samoty, beznaděje a deprese jak řemen... a ta moje hororačka se ofrňuje a na konci se zeptá: „A to je celý?“ Teda, já mít doma pušku... (28.11.2023)

Tak co myslíte, byli ti démoni opravdu venku v prérii, a nebo jen v hlavě nebohé Lizzy, které parádně šplouchalo na maják? Já mám samozřejmě jasno, i když komunikace s divákem byla ze strany pí rejžové místy poněkud krkolomná, protože jí trochu ujela ruka s flashbacky (ale samozřejmě chápu, že přesně to byl její záměr). A jasno mám i v tom, že tenhle film mi perfektně sednul. Pomalé zádumčivé tempo, zneklidňující atmosféra, klidná pečlivá kamera s dlouhými záběry (estetika nadřazena akčnosti), málo žvanění a o to více působivých obrazů. Nálepky western i horror sedí, ale nečekejte kdovíjakou hrůzárnu, děs je v tomhle filmu jen jemný a většinou nezřetelný, skrytý. O to víc zamrazí několik málo slušných lekaček. Nejhezčí záběr: Stín jezdce na koni (odjíždějící reverend) vrhaný zapadajícím Sluncem, se zvolna sune po zlatavě ozářeném dřevěném domě, zatímco v popředí zadumaně stojí prostě krásná Caitlin Gerard s prostým krásným účesem a v prostých krásných šatech. Maňifik. (16.03.2020)

Psychologický horor umně pracující s několika časovými rovinami a odkrývající myšlení hlavní hrdinky, z níž divák celých 85 minut nespustí oči a jejíž mysl je právě klíčem k uchopení celého filmu. Režisérka se nám snaží přiblížit těžký úděl a emocionální vypětí osamělých žen v době osidlování amerického západu, ale dějově The Wind nepřináší nic moc nového a obávám se, že z mé hlavy hodně brzy vyšumí. [Sitges 2018] (10.10.2018)