Sviatky pokoja a mieru

Paprika Steen už hrala vo filme o rodinnej oslave s názvom Rodinná oslava (to boli ešte časy slávnej Dogmy 95). Tam si mohla naživo ohmatať, že podobný námet skrýva potenciál a sama si to aj natočila (nevedel som, že je aj režisérka). Neviem, či je v Dánsku bežné, že sa Vianoce oslavujú vrámci takejto širokej rodiny a ak áno, tak som rád, že u nás tak robíme v najužšom kruhu. Rodina je totiž entita ľudí, s ktorou máte pramálo spoločné a rokmi sa to len umocňuje. Presne to bolo hlavné posolstvo filmu, ktorý bol spracovaný so cťou. Spoiler: Páčilo sa mi, že záverečný happy end bol znegovaný úmrtím - zostali sme tak geograficky v Škandinávii. (26.07.2023)

Filmů o pravé tváří rodinných shledání o Vánocích je spousta, všechny (pochopitelně) dostanou na povrch nevyřčené kostlivce ve skříní a všem naruší tu hranou idylku. Příspěvek Papriky Steen do tohoto žánru se bohužel nijak zvlášť neliší. Nejzajímavější na něm je dlouhá expozice, kdy se jen vrší neshody v rodině, aby se co nejrychleji zametly pod koberec a vybublaly až v poslední cca čtvrtině, což tvoří zajímavé rychlé přelévání emocí, ale jinak to není zrovna výrazné. Některými postavami sice ano (třeba pokryteckou farářkou), zajímavé je i vyvrcholení, které částečně potěší a částečně působí jako klišé... dokud nepřijde poslední scéna, která drobná pozitiva úplně zabije skrze klišé ze všech nejotřepanějším a nejhloupějším. Rozhodně se nedá říct, že je to špatný film, ale obávám se, že ve mě zanechá jen málo, na rozdíl třeba od Domů na svátky, kde těch kostlivců bylo mnohem víc. Paprika Steen je mnohem lepší herečka než režisérka. 3* (21.08.2024)

Paprika Steen mě poněkud zaskočila, byl jsem naladěný na komedii, jenže režisérka svůj projekt kormidlovala do vážnější polohy. O vtipy divák samozřejmě nepřijde, počká si na ně ale více, než očekával a budou mít trpkou příchuť. Často těží z trapnosti a odcizení, není to osvobozující, radostná komika, čiší z ní hořkost a rozpaky. V první půli, kdy se rodinný klan sejde k večeři, jsem začal trpět averzí na dánštinu v situacích, kdy mluvil jeden přes druhého. Je to standardní problém titulkovaných filmů, které nezvládají dialogové snímky ve skupinových scénách. Holt, kvalitní dabing bývá v některých případech lepší volbou. Herecky je to bez problémů, ale přiznám se, že bych tentokrát ocenil spíš odlehčenější zpracování. Celkový dojem: 60 %. (02.02.2019)

„A pokud se někdo nepostará o své vlastní, zejména své nejbližší, zapřel víru a je horší než nevěřící. Těmito slovy bych vám chtěla popřát veselé Vánoce.“ Aby to divák neměl se sympatiemi k postavám tak těžké, jsou mu ukázány nepěkné vlastnosti většiny z nich. A když se po příchodu nezvané sestry přidá ještě upřímnost, už moc nechybí k té pravé pohodové, láskyplné a všeobjímající vánoční atmosféře…plné hořkosti, napětí, konfliktů a vytahování dávných křivd. A ačkoliv v rámci tragikomedie přijde i na zvážnění, většinu času jsem se dobře a škodolibě bavil (navíc si libuju v rodinných setkání, kterých se nemusím fyzicky účastnit). Paprika Steen mi potvrdila, že umí nejen jako herečka, ale i režisérka (jak ukázala už v Nechte maličkých…). Je však škoda, že tvůrci nechtěli zůstat tak cyničtí, a přece jen dodali i trochu té laskavosti Vánoc (naštěstí úplný závěr už byl velmi severský). Celkově to vidím na slušné 4*. „Přijde Santa.“ - „On není, ne?“ - „Nikdy nevíš.“ - „Adamovi takové blbosti neříkáme!“ - „Ne…ale o Bohu mu vyprávíte, že?“ (20.11.2022)

Až sarkasticky vtipné vykreslení jednoho "slavení" Vánoc v rodinném kruhu. Úsměvy a vánoční nálada, za kterou se skrývají vnitřní rozdíly a nevyřčené konflikty. Skvělý je kontrastní prvek malé blonďaté holčičky, ztělesňující andělsky ten nezkažený vánoční ideál, na který si všichni ostatní vlastně jen stereotypně hrají. (27.01.2021)