Záhadná bouře

Po režisérových filmech Tělo a Contratiempo jsem už měl jistá, poměrně vysoká očekávání. A Oriol Paulo mě zase nezklamal, ačkoliv v tomto případě jde o trochu nevyrovnanou podívanou a oba výše zmíněné snímky jsou přece jen kvalitnější a hlavně propracovanější. Režisér byl tentokrát ještě ambicióznější a pustil se do látky, na které by se mnoho jiných tvůrců dost možná zcela odvařilo. A pravdou je, že není úplně jednoduché přijmout všechny zákonitosti onoho „sci-fi“ světa (největší problém jsem měl s „rozpomínacími doteky“). Pokud už však přistoupíte na pravidla hry, můžete se slušně pobavit jako já. Protože co do atmosféry, napětí a emocí jsem byl moc spokojený. Horší to ovšem bylo s motivacemi určitých postav a především pak chováním některých z nich (tím spíš, že není tak obtížné uhádnout totožnost „oné“ osoby). Když si pak v duchu začnete přehrávat jisté momentky, nedává vám konání některých zúčastněných tak úplně smysl, což je trochu škoda. Na slabší 4* to ale ještě stačit bude a já se těším na další tvůrcův počin. (07.04.2019)

Španielsky scenárista vo svojej urputnej snahe o sofistikovanosť takmer zabil Schrödingerovu mačku. Oceňujem režisérovu invenciu, pretože naozaj nebolo jednoduché docieliť, aby všetko do seba zapadalo. A na prvý pokus to u mňa vlastne ani nezapadalo. (nasleduje možné čiastočné prezradenie deja) Peknú chvíľu mi trvala možná rekonštrukcia posolstva, ktoré mohlo zaznieť počas posledného prepojenia cez kameru. Telo aj Contratiempo uznávam ako špičku vo svojom žánri, pre tento film ale nie som cieľová skupina. (14.08.2022)

Paulo je mistr napětí, má spoustu neotřelých nápadů a nutí mě se u filmu od začátku do konce soustředit, abych u sledování nebyla za trubku, která film v půlce vypne, jelikož jí vůbec nedává smysl. Všechno klapalo, až do samého závěru. Představte si, že se těšíte na návštěvu milované bytosti, vysmýčíte příbytek, provedete spoustu úkonů, abyste vypadali co nejlépe, navaříte něco strašně dobrého, zkrátka dáte si fakt záležet. Zazvoní zvonek, natěšeně běžíte ke dveřím, radostně je otevíráte v očekávání věcí příštích a vstupuje otravný kolega, který vám přinesl podklady na zítřejší poradu, které spolu nutně musíte probrat. Takhle nějak jsem si připadala u závaru filmu. Těšila jsem se, co mi Paulo zase připraví za překvapení. A on mi nepřipravil nic. Leč předchozí dvě hodiny byly zase parádní napínák. (28.11.2022)

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)

Další Oriol Paulo, další masterpiece. Normálně s pětihvězdami šetřím, rozdám jich během měsíce jen pár, protože po tolika viděných filmech už je vskutku vzácností narazit na další, co vás naprosto ohromí. A přesně to lze konstatovat u Záhadné bouře, geniálně vykonstruovaného snímku, který si bere kousek z mého milovaného Darku, neprávem opomíjené Coherence nebo třeba stejně perfektního Predestination, kterému se dostalo větší pozornosti až letos při uvedení na Netflix a HBO. Subžánr cestování v čase s cílem rozdrtit divákovu mysl já budu navždy milovat. A s ním veškeré filmy, co jej zdařile obsáhnou. [viděno na Netflixu 28.12.2022] (30.12.2022)