Yesterday

Vyhodit romantiku na konci tzn. odhollywoodnit to, a byl jsem spokojenej dost. Jestli to zpívá sám Patel, tak dobrý, větší camea Eda Sheerena pobaví (mini vtípky v podobě vyzvánění v telefonu jsou divácky vděčné), Hey dude taky. Trailer kdysi na jaře nalákal, a tak jsme ani nečekali až se objeví onlajn. (21.07.2019)

Režisér Danny Boyle se vydal napospas kýčovitým vlnám romance, kde divačky z ústředního čmouda nezvlhnou, ovšem vor s unplugged úryvky písní Beatles překonává i hrůzostrašné scenáristické vlnobití. Boyle se rozhodl, že přičichne k hudebním filmům, ovšem nepustí se do životopisného křížku s žijícími členy legendární skupiny, nýbrž si jen decentně vypůjčí a nechá zavzpomínat na jejich nejznámější hity a nenechá zemřít Johna Lennona (však uvidíte). Titulní role není opravdu obsazena výsostně. Jakýsi málo sympatický Himesch Patel (už to jméno hovoří za vše) dělá vše pro to, aby si nezískal žádného diváka, takže jsme svědky situace, kdy má divák jen pro sebe Lily James, která z daného ústředního páru drží pánskou pochodeň. Nechci psát, že by film byl bez její účasti ztracen, ale na koho jiného se upnout, když hlavní hrdina má odpuzující fluidum. Dost už o něm a zkusme najít na filmu režijní pozitiva, kterých není málo, a občas i scénář překvapí originalitou a nápadem. Richard Curtis nepředvedl svůj scenáristický vrchol, naivita i logická nepropracovanost jeho spisků je skutečně mnohdy až přebujelá, ovšem popírání existence Beatles, kolového nápoje, cigaret i Harryho Pottera působí svěže a vtipně. Boyle se zklidnil a romantiku při poslechu starých desek přenesl do svého filmu. Mohl ještě klidně popřít i existenci Eda Sheerana (hrál sám sebe) a Kate McKinnnon (manažerka v L.A.). Ovšem je pěkné, že angličané pamatují na své hudební legendy, kterým vracejí lesk a zašlou slávu prostřednictvím bizarně působícího filmu. 7/10 (10.12.2019)

A cenu za nejvíc promarněnou šanci vyhrává... film Yesterday! Aneb za režiséra máte Dannyho Boyla, scénář vám napíše Richard Curtis a samozřejmě máte katalog písní od The Beatles a natočíte... toto. Upřímně Yesterday není úplnej propadák, má ty správný vtípky, jaké od něj očekáváte (hudebním geekům mého ražení udělal radost třeba ten o Oasis, cool! :-), ale prostě čekáte tak nějak víc než romantickou komedii amerického ražení, co jich v Halyvůdu serou dvanáct do tuctu. Šel jsem do toho s předsudky, to přiznávám, protože Beatles jsou modla a na ty se, jak známo, nesahá. Nakonec z toho byl menší průser, než jsem očekával a čeho jsem se obával, oba hlavní protagonisté fajn (těm debilům, co nadávají na to, že hlavní roli hraje barevnej, jen vzkazuju, že to byl (původem) Ind a Indie a The Beatles... chápete...?), ale prostě tohle mohlo mít náběh na kult. Scéna s Johnem Lennonem to mrazení vyvolala, to zas jako jo. A herečku, co hrála tu hudební producentku, bych podrobil nějaké tvrdé tortuře, hodinu v kuse poslouchat Eda Sheerana, třeba. Třetí hvězda za ty úžasné songy, které už nikdy nic nepřekoná. Dovedete si představit svět bez The Beatles? (12.01.2020)

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)