Yesterday

// Písničkovej potenciál nevyužitej, scénář recykluje jedno klišé za druhým a hlavní postava je navíc docela nesympatickej idiot, kdo by sakra odmítal Lily James? Největším zklamáním je ale pro mě Danny Boyle. Nemám nic proti tomu, když svůj rukopis upozadí ve jménu fantastických herců a scénáře jako ve Stevu Jobsovi, ale tady nebylo nic, a Boyle přesto zůstal totálně nevýraznej. Kdyby to točil nějakej no-name režisér, vlastně bych nepoznal rozdíl. A to je aspoň za mě teda velký zklamání. Komediální průměr jsem od takových tvůrců jednoduše nečekal. Ed byl ale cool, Kate McKinnon si to taky vychutnala a na konci se to aspoň chytí těch správných hodnot a hned je líp. Ještě kdyby nevystřihli Anu de Armas a zvážil bych tu sedmičku, takhle pouze za 6/10. (26.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

Režisér Danny Boyle se vydal napospas kýčovitým vlnám romance, kde divačky z ústředního čmouda nezvlhnou, ovšem vor s unplugged úryvky písní Beatles překonává i hrůzostrašné scenáristické vlnobití. Boyle se rozhodl, že přičichne k hudebním filmům, ovšem nepustí se do životopisného křížku s žijícími členy legendární skupiny, nýbrž si jen decentně vypůjčí a nechá zavzpomínat na jejich nejznámější hity a nenechá zemřít Johna Lennona (však uvidíte). Titulní role není opravdu obsazena výsostně. Jakýsi málo sympatický Himesch Patel (už to jméno hovoří za vše) dělá vše pro to, aby si nezískal žádného diváka, takže jsme svědky situace, kdy má divák jen pro sebe Lily James, která z daného ústředního páru drží pánskou pochodeň. Nechci psát, že by film byl bez její účasti ztracen, ale na koho jiného se upnout, když hlavní hrdina má odpuzující fluidum. Dost už o něm a zkusme najít na filmu režijní pozitiva, kterých není málo, a občas i scénář překvapí originalitou a nápadem. Richard Curtis nepředvedl svůj scenáristický vrchol, naivita i logická nepropracovanost jeho spisků je skutečně mnohdy až přebujelá, ovšem popírání existence Beatles, kolového nápoje, cigaret i Harryho Pottera působí svěže a vtipně. Boyle se zklidnil a romantiku při poslechu starých desek přenesl do svého filmu. Mohl ještě klidně popřít i existenci Eda Sheerana (hrál sám sebe) a Kate McKinnnon (manažerka v L.A.). Ovšem je pěkné, že angličané pamatují na své hudební legendy, kterým vracejí lesk a zašlou slávu prostřednictvím bizarně působícího filmu. 7/10 (10.12.2019)

Danny Boyle a Richard Curtis vyhodili logiku z okna a stvořili parádní hudební poctu Beatles, která je zároveň výbornou romantickou komedií. Už teď je samozřejmě jasné, že Yesterday nesedne všem. Já jsem se ale bavil u každé písničky a napjatě jsem čekal, jak (respektive jak moc hezky…) to celé dopadne. Kéž by se takhle nápadité feel-good bijáky točily častěji! (9/10) (20.06.2019)

Ma to dve chyby. Ten neskutocne uzasny namet nebol dokonale vyuzity a od tandemu Curtis/Boyle som cakal viac. Inak som si to velmi uzil. Smial som sa, plakal som a uzival som si ten napad aj s myslienkou o dolezitosti umenia. To, ze to bolo zaobalene v lubivom, sentimentalnom a naivnom baleni mi vobec nevadilo. Krasny film a este krajsia pocta jednej dokonalej kapele 8/10 (04.10.2019)