Psi nenosia nohavice

Na ploše romantické komedie se dá rozehrát ledacos, tentokrát je to romance mezi dominou a jejím zlobivým pejskem. Není to žádné sado-maso šidítko jako nechvalně proslulá americká trilogie, ale vztah dvou lidí založený na sdílení bolesti. Dojde i na pár divácky dost nepříjemných scén (díky jedné si to ukládám do stejné přihrádky jako Schlesingerova Maratónce). Z české stopy ve filmu bych zmínil zvláštní muziku Michala Nejtka, která film pěkně dotvářela (70%). (15.02.2020)

Psi nenosí kalhoty - podle názvu veselá komedie pro celou rodinu. Tedy pokud se vám utopila maminka a tatínek ji nedokáže nechat "plavat." Dramatická práce s kamerou a až psychedelická Nejtkova hudba navodí hutnou atmosféru už po jinglu produkčních společností a vy s bušícím srdcem sledujete, jak se Pekka Strang topí při snaze zachránit Ester Geislerovou. Střih. Jsme o několik let dál, malá dcerka už studuje střední a honí se za ní kluci, tatínek operuje srdce a ve volných chvílích se ukájí nad hromadou oblečení a voňavkou po manželce. Šedivost všedního dne protrhává náhodné setkání s Kristou Kosonen ve sklepě tetovacího salonu, kam vzal tatínek piercing vyžadující rebelující dceru. Na cizí věci se prý nesahá, a tak domina Mona Juhu trošku přiškrtí, což mu pomůže uvědomit si, že v bezvědomí vidí svoji ztracenou manželku. První dávka prý bývá zdarma, Juha je zaháčkovaný, běžný sex s "normálními" ženami už ho netáhne... Přichází čekání, zda dobrý doktor kvůli závislosti na Moně, resp. manželce, ztratí práci, dceru nebo přátele. Smutek v jeho očích, když po každém "sezení" přichází k vědomí, vyvolává silné emoce. Možná by bylo lepší navštívit psychologa, než S/M salon. [Rakkautta&Anarkiaa] (19.09.2019)

Juha mi po celý děj prostě nesedl a Pekka Strang za to určitě nemůže. Naopak, jeho pohledy po návratu ze snového bezvědomí jsou dokonalé, trýznivě smutné. Ovšem že je tohle jediná cesta ke smíření se s osudem, jsem mu (postavě) prostě nevěřil a to i přesto, že v tom celém je i jiné potěšení. Navíc bylo by to stále tak těžké? Přeci jen se hlavní děj odehrává mnoho let poté. Mnoho let poté, Elli je dospělá, Juha místo co by ji jistě nelehkou situaci ulehčoval, na ni neuvěřitelně kašle. Můj pohled na věc, příběh tak jak je rozhodně špatný není a že hlavní hrdina není ten největší sympaťák má své klady, nebo svůj klad, jmenuje se Mona. Podstatně zajímavější Kristou Kosonen taktéž výborně zahraná, žel s menším prostorem v příběhu. Ovšem scény jejich postupného sbližování a zároveň strachu, že takto to být nemá, jsou jeho ozdobou. Ono celé sbližování a S/M pozadí filmu má za následek nejednu vtipnou scénu, například takový zubař amatér, nedalo se nesmát. Technicky musím vyzdvihnout nádhernou kameru, ve "snových" pasážích romantickou, ve zbytku filmu syrovou, perfektně využívající světlo. A samozřejmě hudbu, Michal Nejtek skutečně umí, líbilo se mi, jak do ni zakomponoval ruchy z okolí, například nemocniční přístroje! Celkově jsou Psi nenosí kalhoty solidní a netradiční romantickou komedií, ale takové O těle a duši bylo ještě kousek výše. 70% (28.02.2020)

Když je člověk takzvaně v prdeli... uvězněn na pomezí mezi touhou žít a touhou zemřít, zatímco ideální východisko neexistuje. “Naštěstí” se občas objeví únikové okénko plné střepů, za kterým vás sem tam za doprovodu řezavé bolesti ohřeje pár pomíjivých paprsků světla, pro které se snad většina z nás nebude muset nikdy vyklánět. (08.12.2020)

Někdo má za romantiku Casablancu nebo Pretty Woman, někdo bude mít tohle. Na první pohled nesourodá dvojice si k sobě vytvoří pouto skrze S/M. Pojmuto otevřeně bez servítků ale slušně, civilně, s vážností i humorem, a hlavně uvěřitelně, s funkčním psychologickým pozadím. Což se u těchto filmů, kterých je už tak málo, takřka nevidí. Režisér totiž nechtěl natočit kontroverzní film o S/M, ale úsměvné lidské drama o zblížení dvou outsiderů v prostředí, které je pro většinu diváků neznámé nebo nepochopitelné. [Cannes] (24.05.2019)