Psi nenosia nohavice

V podstatě taková romantická oddechovka na pozdní nedělní odpoledne. Sympatické téma, sympatické prostředí, výlety do podmanivě temných zákoutí mysli. V těch nejvíce zamyšlených či exponovaných scénách to zavání tou krásně barevnou estetikou filmů od Stricklanda či japonskými metafyzickým zákoutími. Někoho to asi může pohoršovat, ale tak koukat na to nemusí, že. (11.10.2020)

Hodně odvážný kousek, který tady na plátně ještě nebyl. Netradiční romantická love story převlečená do sadomaso oblečku, který na první pohled působí jako bezduchá, přímočará a nudná fetiš story, ale v hloubce se schovává psychická hra dvou osamělých, zlomených lidí. Má to pomálé tempo, temný špinavý filtr kamery a určitě se film nezavděčí každému, ale když divák přistoupí na určitá pravidla a vžije se do hlavní postavy, dostane zvláštní zážitek, o kterém bude přinejlepším přemýšlet pár dnů po zhlédnutí. Dojde dokonce i na nečekaně přiostřené scény (trhání zubů) a všemožné dušení a podobné zvrhlosti, takže já jsem spokojen. (05.05.2020)

Finsko zostra a to jsem okolo tohohle kroužil dlouho. Juha přijde o ženu, přímo před zraky jejich malé dcery a bezmála se utopí rovněž, když se ji pokouší zachránit (velmi pozdě) a záměrně pak zůstává dole, než je vytažen rybářem... tato událost se na něm podepíše ve smyslu, že se chce do hlubiny pod hladinou vracet, být bez kyslíku, dusící se, vracející ke své ženě. (...) O nějaké roky později si chce jeho dcera nechat dát piercing v jednom shopu. Juha se zatoulá do dungeonu dominy Mony, která mu dá "ochutnávku" ve škrcení, protože "co sem lezeš". Ani Mona nežije jenom tím, že ve svém dungeonu praktikuje S/M, ale člověk se postupně a pomalu propadá do duší obou hrdinů, kteří víceméně v jejich skutečné práci pomáhají lidem - Juha je chirurg, Mona fyzioterapeutka, ale propadají svým touhám, které přebírají kontrolu nad jejich životem a vlastně toho moc s "úctou k člověku" a láskou na první pohled nemají. Ale proč věřit v jednu podobu: princů, falešných slov "miluji tě" a "happy endů", kde žili šťastně až do smrti, když realita je vytrhnout muži zub kleštěma a pak se s ním líbat a neříkat nic? Podoby lásky. Co na tom, jaká je, když je pravdivá a autentická? Je to romantika, ale finsky podivná, a asi ne taková, na jakou se chcete dívat jen tak kolektivně, jako spíš sami, nebo s někým, s kým chcete mít hluboký prožitek, s někým, komu věříte, protože příběh je veskrze smutný a intimní - právě proto i tak pochopitelný. Rituál s koulí, která padá (stejně jako v Občanu Kaneovi), a dušení jsou jedny z nejintimnějších a nejpůsobivějších scén (speciálně ten polibek), co jsem viděl za hodně dlouho, protože i mě samotnému připomínají jednu mou, nechci říct závislost nebo perverzi, ale to mít víc a víc, větší high, s každým dalším pokusem, zlepšovat se, prohlubovat to, jít dál, dál, překračovat hranice. Víceméně takhle funguje každá závislost dopamin klesne pod baseline. Ale chci říct, že chápu Juhu a jeho motivaci, je přirozená, s tím, kým je. Chápu i dokonce to, jakým způsobem se odtahuje od dcery, aby sám žil svůj život. Juha se ve svých bezkyslíkových sférách vrací do momentů ke své ženě, aby se pak probudil u obličeje Mony, která je nejdříve prostředníkem a pak blízkou osobou, který mu pomáhá k dosažení jeho cíle... až se do sebe komplikovaně a pomalu zamilují, ale i v závěru se člověk nemůžu ubránit tomu, jak temný a bezútěšný je svět obou hrdinů a, co se nejspíš bude dít dále. I tak, působivé. (28.05.2023)

Dvě ztracené duše k sobě najdou skrze bolest cestu. Nic víc, nic míň. Co příjemně překvapí je fakt, že i naturalistické S/M hrátky lze natočit celkem vkusně. Dalším pozitivem jsou herci a jakkoliv mám daleko k těmto sexuálním praktikám, Krista Kosonen na mě působila nehorázně sexy. K zapamatování je tu i nehtová scéna, která mi vůbec neudělala dobře po těle. Jen ta komedie mi tu trochu chyběla. Podobné filmy nejsou mým šálkem kávy, ale tohle se mi líbilo. 75% (06.01.2021)

osobitá love story/drama o vyrovnávání se se ztrátou/černá komedie,která ve vší své podivnosti nabízí silný příběh.Filmů s tématikou bolesti ze ztráty blízkého je nekonečně mnoho,ale nemyslím si,že bych kdy viděl podobné zpracování.Originální,podivné a ve své zvláštnosti příjemně nepříjemné.Nebo nepříjemně příjemné...70% (20.08.2021)