U Zlatej rukavičky

Když se setkají POMO, claudel a Enšpígl, vznikne z toho vzájemná filmová výzva. "Vyfasoval" jsem předposlední film mého oblíbence, tak jsem se do toho pustil. Prvních deset minut mě znechucovalo, ale po úvodních titulcíh jsem znovuobjevil specifický svět Fatiha Akina. Málokdy si volí jednoduchou a oddechovou látku, tentokrát ale hodně přitvrdil. Svým způsobem jsem se ale dost bavil, protože mi hlavní představitel připomínal bývalého šéfa, jenž vykazoval značně nevyrovnané chování, nicméně takových hrůz by se snad nedopustil. Celkově velmi povedený film, výborně zahraný, výtečně napsaný a nasnímaný. Do toho smradlavého bytu bych se ale nejspíš neodvážil vkročit. (08.07.2024)

Hamburk, 70. léta. Hodně silné kafe. Bourák Fritz se znetvořeným obličejem a umaštěnými vlasy se divákům usadí v hlavách na hodně dlouho. Doma má kromě dostatečných zásob chlastu tlející kusy ženských těl (starších prostitutek), smrad, který se postupně rozlévá domem, svádí na řecké sousedy a snaží se ho přebít vonnými stromečky. Své (minimálně) čtyři oběti si (kolikrát náhodou) vybral v ušpiněném pajzlu, do kterého chodí stejně zoufalé existence. Nejde jen o rozklad těl v jeho bytě, v rozkladu je celá společnost. Turecko-německý klenot Fatih Akin se obouvá do sociálních poměrů 70. let a předkládá obraz pokřivené společnosti. Někdo to vnímá jako grotesku, další jako sociální psychologické drama, mnozí jako totální zhovadilost, jiní jako přestylizované nic, já si beru od každého kousek, navíc já tam ten přesah viděl. Akin je furt na hraně, někdy i za ní, přesto dávám palec nahoru. O zlomeném antihrdinovi se toho moc nedozvíme, práce maskérů na něm byla důkladná (mimochodem ho hraje teprve třiadvacetiletý docela fešák). Ano, ledabylé svlékání mrtvých obézních prostitutek nemá být sranda, já se ale celkově bavil. Pardon. (08.04.2020)

Cenu nejodpudivějšího úchyla za rok 2019, získává herr Wonka v podání Jonase Dasslera,(ve skutečnosti sympaťák jak hrom) který si ze svého podkrovního kutlochu, udělal takovou malou bourárnu masa, převážně ženského původu a s nějakou hygienou ani počty těl si ale vůbec neláme hlavu. Není to rozhodně příjemné koukání, na druhou stranu je to takový jiný pohled na trošku podobné filmy. A navíc s vypečeným koncem. Doslova a do písmene. (06.06.2020)

„Uschi, dáš si eště něco? Rád by tě pozval.“ - „Kerej?“ - „Feďo!“ - „Toho bych nepochcala, ani kdyby hořel!“ Jestli si myslíte, že po přežití koncentráku vás už nic nezaskočí, nechte se U Zlaté rukavice (obývané intelektuální, filozofickou smetánkou), pozvat na panáka od kavalíra Fritze Honky! Když se u podobných filmů tu a tam směju, trochu pak pochybuju o tom, zda je má míra cynismu stále v normě…ale ten brutálně černý, šibeniční a morbidní humor tu prostě je. Ale narozdíl třeba od Trierova Jacka se Fritz (skvělý Dassler. tleskám jemu i maskérům!) ani nepokouší být umělcem. Je totiž gentleman. Jeho něžné pohlazení dostává ženy do kolen, nebojí se moderních sexuálních pomůcek (vařečka či párek…bez hořčice, prosím!), ono „přefiknutí“ bere trochu po svém, ale hudba k navození atmosféry (Kája Gott!) nechybí! Pravda, trochu zápachu a špíny doma má (nic uhlazeného, vše naturalistické, syrové), ale pár vonných stromečků (nejen) ve „špajzu“ to spraví! Tuhle chuťovku za solidní 4* doporučuju servírovat jako dezert po nedělním obědě… (15.03.2020)

Kdyby mohl být film jako koncept viditelně špinavý a páchnoucí, pravděpodobně by měl tuto podobu. U Zlaté rukavice svým způsobem trochu připomíná Lars von Trierův poslední film Jack staví dům, akorát je to autentičtější, méně sentimentální a více při zemi. I tak se ale jedná o velice naturalistické vyobrazení poněkud excesivního násilí, nechutných sexuálních hrátek a zabřednutí do mysli individua, oproti kterému i takový Glum vypadá jako sexy alfa samec. Film se snaží svým hlavním "hrdinou" diváka co nejvíce odpudit, což se mu vskutku daří na jedničku. Zároveň se ale snaží diváka seznámit s jeho motivy, minulostí a strastmi, díky čemuž ho divák sice nebude litovat, ale aspoň ho bude do určité míry chápat. Je to dobrá ukázka toho, kam až může lidská bytost klesnout, propadne-li alkoholismu a pocitu méněcennosti. Až na úplné dno. Je trochu škoda, že film je to v určité míře poněkud suchý a bez většího emocionálnějšího náboje, na druhou stranu je ale hlavní postavou cáklý sériový vrah, tudíž kdo ví, zda by to ve výsledku nebylo spíše kontraproduktivní. Jo, a děkuji filmu, že díky němu nějakou dobu nebudu moct jíst párky. Slabší 4* (19.08.2020)