U Zlatej rukavičky

Uff, ten film (a lokál U zlaté rukavice) je jako kdybyste se na dvě hodiny nakvartýrovali k té nejspodnější spodině, co chodí po světě. Jen alkoholické výpary, pach nemytých těl a hnijících mrtvol. Za realističnost a dokonalé obsazení jsem dala plný počet hvězd. Jinak ale byly chvilky, kdy jsem měla sto chutí film vypnout a pustit si nějakou sladkou americkou love story na spravení chuti. Asi chtělo hodně odvahy dát se do zfilmování příběhu, který se v 70. letech minulého století skutečně stal. Fotky herců a hereček nakonec, u titulků, byly nutností, jinak bych neuvěřila tomu obludáriu. (27.05.2020)

Cenu nejodpudivějšího úchyla za rok 2019, získává herr Wonka v podání Jonase Dasslera,(ve skutečnosti sympaťák jak hrom) který si ze svého podkrovního kutlochu, udělal takovou malou bourárnu masa, převážně ženského původu a s nějakou hygienou ani počty těl si ale vůbec neláme hlavu. Není to rozhodně příjemné koukání, na druhou stranu je to takový jiný pohled na trošku podobné filmy. A navíc s vypečeným koncem. Doslova a do písmene. (06.06.2020)

Od režiséra ODNIKUD jsem čekal chladnou a odosobněnou studii Fritze Honky, dostal jsem hodně tělnatou a barvitou podívanou, která se většinu filmu pohybuje na hraně. Mírně debilní Honka zde přešlapuje po ostří zvířecího šílence a tragikomické postavičky s jejímž nádechem jsou zde vykreslevány jeho alkoholové "peripetie", takže spíše než k aktuální formě true crime filmů má ZLATÁ RUKAVICE blíž k snímkům jako CARNE nebo DELIKATESY. Byť bych film nedoporučil slabším povahám a já sám nebudu další shlédnutí vyhledávat, nedá se filmu upřít potenciál budoucí kultovky a Fatih Akin zaslouží ocenit za perfektní tvůrčí výkon. Každá postava tu má svoje místo žije, dýchá a žádný jeden štamgast ze Zlaté Rukavice tu není navíc. Takhle zdatně dirigovanou věc jsem už hodně dlouho neviděl, nicméně jsem taky dlouho neviděl nic takhle nechutného a po projekci jsem měl akutní potřebu umýt si alespoň zuby. (A mad props Jonasi Dasslerovi, jít do téhle role v 23 letech chtělo odvahu). (06.11.2019)

Nevím, proč se o alkoholu říká, že je metla lidstva, když jeho špínu spíše rozvíří, než zamete.. Fritz Honka. Šnapsem napuštěný hnusák, co v odporné putyce balí ještě odpornější bezzubé kotrmelíny s několikrát přetočeným tachometrem, aby je pak doma zardousil, rozčtvrtil a uschoval obložené vonným stromečky. Hnus a tlení se linuly i přes obrazovku, ale vždycky se jde vymluvit na aroma řecké kuchyně.. Exploatace na hraně snesitelnosti, pečlivost při castingu i práci maskérů, svérázný humor (důstojník na hajzlech) a úmyslně vyprázdněný příběh směřující odnikud nikam skrz bizarní panoptikum čtvrti St. Pauli. A raději ani nemyslet, jak to v tu dobu muselo vypadat u soudruhů v NDR.. Akin se zataženými závěsy svébytně probudil noční můru ze svého rodiště a je jasné, že tohle Zlo s nelidskou tváří bude obecenstvo dělit. Za sebe mohu říct, že na odpudivosti a naturalismu se dá stavět, ale nesmí to sklouznout ke stereotypu.. (30.10.2019)

Snad nejošklivější člověk na světě ("já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku, já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku"), omámen ošklivým alkoholickým raušem, loví v nejošklivějším hamburském baru ty beztak vůbec nejošklivější Němky (bezzubé, vypité, bezprizorní osůbky, které by se z fleku mohly ucházet o úlohu Polednice), odvádí si je do svého tuze ošklivého příbytku ("vy tomu říkáte dům?"), kde je ošklivě zprzní, a nakonec ošklivým způsobem zavraždí. Zní to ošklivě? Nenechte se mýlit, "U zlaté rukavice" nabízí podívanou... ještě ošklivější než ošklivou! Nabízí se otázka, proč něčemu podobnému věnovat pozornost? Má odpověď (a důvod, proč nešetřím s hvězdičkami) zní, kvůli demýtizaci obrazu sériových vrahů. Zapomeňte na dr. Lectera a jemu podobné, nepřikrášlenou pravdu o vraždě (ale i démonu alkoholu; dovolím se tvrdit, že Fatih Akin je v mnohém pokračovatel Émile Zoly) naleznete zde (a když už jsme při tom, tak také zde a zde). 85% (27.05.2020)