Zlomok sekundy

Levná sci-fi klasika přelomu 80. a 90. let, která je přes svou vizuální skromnost vybavena docela solidním akčním příběhem. Vzpomínám na doby, kdy nás tento film děsil z pásků VHS kazet, čemuž se dnes můžete pousmát. Přesto se zamýšlím, jestli právě Zlomek sekundy nebyl kostičkou v základu pyramidy mého budoucího filmového vkusu v oblasti tohoto žánru. (08.06.2021)

Čekal sem to ještě zábavnější a parádní atmosféry Predátora 2 to nedosahuje, ale Rutger Hauer je prostě kruťák a některý jeho hlášky jsou naprosto brutální, nicméně stejně zhruba 70 minut to nedokáže zabavit úplně naplno a občas to mírně nudí, ale po zjištění s čim že to maj hlavní hrdinové čest a následným cyber ozbrojením asi tak metrovejma kanonama to fakt nabere slušný obrátky a hlavně Hauerův poskok Alastair Duncan s tim svým dělem střílí po všem co se hejbe, škoda, že takovej nebyl celej film (17.05.2008)

„Teď mu zůstaly jen strach, kafe a čokoláda.“ Londýn, 2008. V důsledku čtyřiceti dnů přívalů deště je většina města zatopena vodou, je to důsledek globálního oteplování. Varování, která byla po desetiletí přehlížena, se stala skutečností…    Zasazení příběhu zní slibně, ale zjevně na něj nebyly moc prachy ani invence. S atmosférou takového Blade Runnera to má společného jen Rutgera Hauera, šero a mokro. Jako akční thriller je to blbý, ale jako parodie akčních tvrďáků velká zábava. Hauer hraje poldu jménem Harley Stone (Bože!), kterému muži uhýbají z cesty, jako by po chodbě jela multikára, kdežto všechny ženy na něho vrhají vilné pohledy. A aby toho nebylo málo, své přeslazené kafe si vždy míchá cizím perem, vlasy si pročísne drátěným kartáčem a s vážnou tváří vyslýchá psa. A samozřejmě v bytě parkuje motorku a jeho nový parťák je distingovaný kravaťák se spoustou titulů („Můžu dostat slabý čínský čaj a včerejší rohlík, prosím vás?“).  Klišé osmdesátkových béček (i když Zlomek sekundy je z roku 1992) zachycená ve vší lepkavé kráse jak moucha v jantaru a zábavné hlavní postavy. (08.08.2021)

Jednoduchej, přímočarej béčkovej nářez. Rutger Hauer je maximální drsňák se strašným účesem a dostává pro jistotu slušňáckýho parťáka (klasika, co..), nejdřív jsem myslel, že ho hned mezi futrama oddělá, ale udržel se naštěstí...Hauer se celej film snaží hláškovat a docela se mu to daří. Kromě toho má naprosto brutálního protivníka, co vyrvává lidem srdce z těla jak na běžícím páse. Konec je lahůdkovej, inu Rutger je tady prostě nejdrsnější z drsných. Bez debat. (09.04.2012)

Béčko jako řemen z Rutgerovy útočné brokovnice, odehrávající se v Londýně za časů, kdy na místní burze rapidně stoupaly ceny akcií deratizačních firem a továren na gumáky. Strojeně drsné, neskonale naivní, s akčními scénami pochybné hodnoty a tunami klišé (kdo mi najde z daného období film, v němž je policejní šéf vyrovnaný, klidným hlasem hovořící zen-buddhista, co v návalu rozhořčení použije maximálně slova jako zlotřilec či ničema, má u mě bod a neskonalou úctu). Ztracené body vrací nejen interakce mezi glykemikem Hauerem a jeho rezervovaným parťákem, který pod tíhou okolností přejde ze slabého čínského čaje a den starého rohlíku na nervy obalující cukrové speciality, ale i třeba na žánr neobvyklé zařazení písně Nights in white satin. Mimochodem, celé to byl stejně nesmysl a totální sci-fi. Ne že bych nevěřil na třímetrové zrůdy, co přijímají lidskou DNA a strkají vyrvaná srdce do ledniček, ale jak mohlo globální oteplování přinést takovou pohromu, když podle pana profesora neexistuje..? Prostě nonsens a od Maylama falešné větičky.. (24.07.2015)