Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)

Uf. Bohužel je to očividně natočený těma stejnýma lidma od marketingu, který stříhali Suicide Squad, takže jde o nekonečnou montáž, kde se přes neustálé flashbacky, voiceovery, vysvětlovačky a pomrkávání nikdy nestane film samotný. Bohužel to taky tragicky nedokáže prodat svoji girl power. Zatímco třeba Slunovrat dokázal vynalézavě vyprávět o tom, že hrdinku nemusí definovat toxický vztah, tohle se topí v korporátním empowermentu jak z nějaké SNL parodie (vážně by u toho šlo hrát třeba bingo, jak se ještě zachovat toxicky a nechat si za to v desetivteřinovém štěku zlámat haksny). Nepřístupný rating potom nechápu už vůbec, protože to s brutalitou pracuje stejně tupě jako Deadpool, je to vlastně jako kdyby někdo polil krví kanál Déčko. Margot Robbie je skvělá herečka a očividně z toho i z producentského křesla chtěla vykřesat něco víc, tohle ale nakonec ukazuje jen to, že ženy jsou stejně nudné superhrdinky jako jsou muži nudní superhrdinové. (05.02.2020)

Wow, další neskutečně low-energy akčňák, který se snaží řídký děj, nulovou charakterizaci postav, nedynamické akční scény a mrzké nápady vyvážit rádoby cool rozjuchaným stylem, barevností a jízdou na moderní „girl power“ vlně (zde dotažené na maximum, protože všechny mužské postavy ve filmu jsou buď špinaví kriminálníci, šmejdi, nebo zrádci). Po úplně mimózním Suicide Squad jsem do toho šel s nulovými očekáváními, ale co naplat. Zcela roztříštěný děj neohrabaně skáče sem a tam, nemá žádnou atmosféru a svou nesoudržností otravuje. Postavy při nejlepším představují stokrát viděné klišé kriminálek (přehlížená policistka, pomstychtivá mafiánská dcera), v horším případě tam prostě jen jsou a něco sem tam dělají (barová zpěvačka a zlodějka s diamantem ve střevech). Nejvíc jsem nepochopil, proč bychom z dvojice antagonistů - afektovaný zženštilý záporák, který zabíjí lidi a je docela hajzl, a afektovaná infantilní hrdinka, která zabíjí lidi a je docela svině - měli fandit zrovna hrdince. Jen proto, že nám to film diktuje? Jedině snad proto, že Harley už je po dvou filmech nějak představena a oproti tomu slaboučký záporák Black Mask, jehož nezajímavost se Ewan McGregor bezradně snaží vyrovnat aspoň šíleným přehráváním, byl zklamáním filmu. Někdo by mohl říct, že McGregorovi nic moc jiného nezbývalo, když mu scénář nedal s čím pracovat. Já říkám, že zbývalo jedno jediné - roli nebrat. A radím nebrat celý tenhle film. (26.03.2020)

Proklamace girl power a kopání do koulí nejsou vůbec problém toho filmu. Za mě by jich v ideálním světě mohlo být víc a mohly by se trefovat jinam než jen do obvious terčů typu nařachaných dementních sidekicků a generického záporáka (fakt potřebuje Gotham dalšího sadistického mafiána s papínkovskými komplexy?). Harley je příručková. Vypravěčsky a sebereflexivně obšlehla Deadpoola, včetně nespolehlivých odboček a chaotických přeřeků. Bohužel než film nabere nějaký směr, tak tyhle momenty "začneme znovu" značně zabrzdí tempo. To filmu dodávají drzé a nápadité choreografie Chada Stahelského, ve kterých je víc jiskry a hravosti než v celém scénáři Christiny Hodson. Ten má problém uvyprávět triviální příběh s náznakem napětí a změnit fotogenické emancipační figurky ve figury. Dojem, že DC univerzum trpí brutální fragmentarizací osobnosti, tenhle snesitelný a zcela zbytečný kousek nijak nezaplaší. Když padne zmínka o Batmanovi... holky, sakra, já už ani nevím, o kom je tu vlastně řeč. Ale to nevadí, nalakujeme nehty, dáme margaritu a pocítíme zadostiučinění, že strawmani dostali kopačku do varlat. (07.02.2020)

Postava Harley Quinn, vyšinutej antihrdinky, je zaujímavo vymyslená aj komiksovo spracovaná postava s veľkým potenciálom ozvláštniť filmy, v ktorých sa objaví. Dôkazom toho bola skvelá snímka Samovražedný oddiel z roku 2016, kde sa Harley prvýkrát objavila v podaní Margot Robbie. Celý film oživila a priniesla nutnú dávku humoru. V Birds of Prey však ani zďaleka charakter Harley nevynikol. Z minula máme overené, že to nie je chyba Margot, ktorá svoju postavu zvláda stvárniť skvele, na mieste je teda začať viniť nudnejší a blbší scenár a zápletku celkovo. Už len spôsob, ktorým sa hlavná postava postavila do úlohy osvieteného rozprávača a sprievodcu kazí celý zážitok z filmu. Napriek plagátom aj popisu spolupráce superhrdiniek sa štvorica dá dokopy až k záveru filmu divným, neohrabaným spôsobom. Naozaj, priateľstvo na päť minút. Navyše sa to počas tejto scény hemží emancipáciou, feminizmom a ženskou nesúdržnosťou. (01.05.2020)