Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Záměrně udělat z Harley Quinn, holky která jako jediná aspoň trochu zachraňovala Suicide Squad, otravně nesympatickou píču, co se tady naopak snaží zhnusit skoro vším co dělá? Tak to bylo od Warnerů rozhodnutí vskutku podivuhodné. Retardované, ale odvážné. U toho ale odvaha skončila, fungovalo by to jen kdyby po takovéto relativizaci "hlavní hrdinky" a nabourání diváckých očekávání k ní přišel ten Joker, uvázal ji na obojek, a ukázal jí kde je její místo - a sám pak odtáhl film jako smysluplná hlavní postava. Ale Joker ji nechal a nevrátí se, Harley je opuštěná, ve své zhrzenosti se obklopí ještě zoufale debilnějšími krávami než je ona sama, a dělá bordel který nikoho nebaví a nezajímá. Ten film se vlastně dá chápat jako zajímavý komentář ke vztahům, rozchodům a jejich následkům. Obzvlášť když vedle takto proměněné Harley postaví naopak velmi tradiční macho hrdinku Huntress, která nepotřebuje chlapa protože ona povahou "je" chlap, stojí na velmi klasické backstory, je nekonečně sympatičtější, a která jí s klidem celý film ukradne v každé své scéně. Kterých je tedy dost málo, stejně jako scén s božím McGregorovým záporákem, takže filmu jako celku to zas tak moc nepomůže. Hmm, já se fakt nemůžu rozhodnout, jestli je ten film svým sdělením velmi progresivní (a špatný), a nebo se v něm jeho autorkám nechtěně povedlo natočit oslavu konzervatismu (ale pořád špatnou) 4/10 (25.03.2020)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

Původně jsem ten film chtěl ignorovat, jako většinu současné komiksové produkce, která mě absolutně nezajímá. Pak jsem ale úplnou náhodou zjistil, že v traileru hraje má oblíbená píseň Hymne à l'amour od Édith Piaf (která ale nikde ve filmu bohužel nezazní a není ani na soundtracku) a zatoužil jsem si ho pustit, a ten trailer mě přímo nadchnul, takže jsem okamžitě chtěl vidět i film. Navíc mě nalákal i Ewan McGregor, který je zde prostě boží a neuvěřitelně mě bavil. Naopak u Margot Robbie jsem už ve Vlkovi z Wall Street nechápal, co na ní kdo vidí, což si myslím doteď, a ani v tomto filmu mě nijak zvlášť nezaujala, byť špatná herečka to asi není, a postava Harley Quinn mi byla v jejím podání vlastně nečekaně sympatická. Jinak si ovšem myslím, že obsazení za moc nestojí, a zvlášť ta malá holka mi teda byla protivná fest. A pokud jde o film jako takový, cením si na něm třeba té jeho formální hravosti, která mi přišla dost zábavná; na druhou stranu mi ten příběh přišel dost slabý, moc mě to nebavilo a musel jsem se trochu nutit, abych to dokoukal. Zvlášť to finále, které svede všechny ženské postavy dohromady, mi už přišlo dost hrozné - nemám asi celkově problém s tím, jak moc je ten film feministický (resp. jak bytostně je postaven na ženském elementu - nejsem si jistý, jestli je feminismus v tomto případě vhodný termín), jenom mě to jednoduše moc neoslovilo, protože zde podle mě režisérka pravděpodobně bojuje jakési bitvy, které mi osobně jsou ukradené. Takže mi z toho vlastně vyšlo, že v traileru to vypadalo slibnější, než jak to na mě nakonec působilo, což je škoda. (20.02.2021)

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)

Komiksovka Birds of Prey dopadla tragicky finančně a ani samotný film zrak nevytře. Možná budu jeden z mála komu se Suicide Squad líbil, ale tenhle spin off s Harley Quinn na mě působil až moc feministicky a žensky a to mě iritovalo téměř celý film. Je rozdíl poslouchat dialogy drsných žoldáků oproti skupině žen, kde humor nevyzní vůbec vtipně a místy jsem se až styděl. Do průměru film zachraňuje hezký barvičkovo komiksový vizuál a slušná přehledná akce ( Stahelski se nezapře), ale násilí krom pár hezkých zlomenin jsem takřka nezaregistroval, oproti Deadpoolovi, kde střeva a mozky létaly na všechny strany bylo tohle hodně krotké a záporák v podání McGregora na můj vkus přehrával, co to jen šlo. Někde 20 minut před koncem jsem si už přál konec a to je vždy špatná vizitka. Na jedno zhlédnutí díky Harley Quinn a obstojné akci to ujde, ale vše ostatní mi vůbec nechutnalo. PS: Jurnee Smollett-Bell ve zlatých legínách však neměla chybu! 5/10. (10.02.2020)