Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65% (25.03.2020)

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně. (05.02.2020)

Chvíli boží, chvíli děsný. Jsou tu neskutečně zábavné scény, které fungují a baví, ale bohužel, je tu i spousta věcí, které sráží sbírku ptáčků do tenat naprostého průměru. A hlavně casting.  Funguje v něm totiž jen polo-titulní Harley Quinn v podání Robbie, která je sice až příliš diblíkovatá, zato má zas pár super analitických scén, kdy se konečně využívá její původ psycholožky. Krom ní tu funguje vlastně už jen zlodějská holčina a padouch (A kde Obi-Van není skvělej, že jo) a jeho hlavní poskok, kteří oba mají jednotlivě víc charismatu, než ostatní postavy dohromady a to není humor, ale myslím to naprosto vážně, nějaké dvě hodiny a už si vůbec nepamatuju většinu hlavních ženských postav, které i při přímém sledování působili sice jako náčrt zábavně, ale hrozně unyle, bez hloubky a působí jako kdyby jim první tři kandidátky na role odřekly. A to je obrovská, obrovská škoda, protože jinak je ten film hrozně dobře natočený, vyprávění funguje a má to dost možná nejlepší choreografii v celém filmovém DC, jenže... Ty postavy to prostě zabíjí a je trošku smutné, že se všichni snaží tvářit o jaké že nejde emancipační dílo, ale stejně se nakonec řeší hlavně to, jak se Harley rozsype po rozchodu s chlapem, poldové s penisem jsou dementní a hlavní padouch je prostě hovado, nevyužitá příležitost. (10.07.2021)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)