Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)

Nemám rozhodně nic proti prosazování se žen v Holém údu, pokud to ovšem nejsou patrně životem zklamané, zoufale nemrdané, zapšklé, zhrzené, škaredé a neinventivní pizdy. Výsledkem scénáristického a režijního připouštění takto poznamenaných emancipantek pak klidně může být přiblblé a unylé dvouhodinové kopání chlapů do koulí, co vypadá jako nejnovější videoklip „dámské“ militantní hudební skupiny Beavered feminists of Benetton. Sice erková, avšak naprosto tupá a nevtipná multikulti klauniáda, plná nesympatických, naprosto příšerných neherců a ještě horšího Emana MekŘehoře. Mimicky to dávala snad jen Margotka, nicméně takhle z hlavy fuckt nevím, je-li to zhnusněním věkem, nevkusnou maskérkou, idiotským scénářem či amatérským vedením postavy, že jí tak zjevně prošla minimální trvanlivost, seksepíl i nezávadnost obalu. Moje levačka, která při Sebevražedném oddílu řádila jak masturbační ruka, tentokrát při pohledu na ni ani necukla a celou hrací dobu jen nezaujatě a znuděně spočívala na opěradle sedačky, přičemž na mě furt demonstrativně natáčela hodinky. (17.02.2020)

„Harley, přines sítko!" No, zas taková zábava to nebyla....v žánrové kolonce chybí psychologické drama. Ten film je i přes křečovitou snahu vtipnosti smutný. Postavy zrazují a podráží jedna druhou, a pokud nechcete fandit cáklé Harley, pak není v podstatě komu. Osobně jsem čekal větší nářez a u erkového filmu i více krve. Jo, pár cákanců se najde, ale ani jedno roztržení z filmu drsnou podívanou neudělá. Akce dobré, vata mezi tím nudná. Příjemně comicsově barevné, i když špína v kontrastu k flitrům mohla převládat. Zdánlivá přemíra vulgarismů neznechutí a ni nešokuje, což je škoda, jelikož sprosté slovo může být kolikrát ostřejší než břitva. Jistě, Robbieová si postavu užívala, ale o kousek výš stál McGregor, byť prostoru pro svého padoucha moc neměl. Lepší než Sebevražedný oddíl určitě, jistému zklamání se však neubráním. 3,5* (07.02.2020)

Když se Harley Quinn objevila v Sebevražedném oddílu, tak jsem jí vnímal jako to nejlepší, co film nabídl. Samostatný film je ale podle mě už těžká přeháňka. Moc šílenosti, moc ztřeštěnosti, moc bláznovství naráz. Margot Robbie si tu hraje s postavou Harley úplně neskutečně a mě teda, musím říct, srala kam pohlédla. Jelikož film ale disponuje hodně slušnou akcí a takovým tím girl power feelingem, tak jsem nakonec setrval a tři hvězdy filmu vpálil. Fajn expresivní akční výmaz. (02.02.2021)

Konečně po všech těch dnes už úmorně generických rádoby vážných a patosem i umělými CGI pasážemi oplývajících komiksárnách přichází pořádný zábavný biják ze superhrdinského univerza. Přiznejme si, že pouze Nolan dokázal superhrdiny pojmout opravdu komplexně a všichni ostatní jen blafují hloubku. A ten marketingově vycpaný tajtrlík Deadpool se svým jalovým mýtem "krvavého R ratingu" je jen druhou stranou stejné mince, žádnou alternativou. Jako spása naštěstí přichází sólovka Harley Quinn, která je vším, čím komiksy tradičně byly, a současně není tím, čím byly komiksové filmy posledních dvacet let. Máme tu konečně zase šestákovou pestrobarevnou přízemní taškařicí s praštěnými figurami v maniakálním světě. Navíc "Birds of Prey" po těch dekádách, kdy CGI blockbustery (především ty komiksové) vytlačily akční filmy z kin, oznamuje snad už definitivní návrat pořádné kinetické a fyzické akční podívané (čímž završuje trend nastartovaný sériemi "Mission: Impossible" a "John Wick"). Zatímco jiné komiksové blockbustery mají zcela plytkou akci, která nikdy neutkví v paměti, "Birds of Prey" to kontruje hned několika skvostně vypiplanými a nápaditě rozvrženými sekvencemi s úžasnou choreografií, příznačně od Chada Stahelskiho - vrcholem je sekvence z policejní stanice, ale super je i karnevalová fun-house pasáž na konci s estrádní bitkou. Sice si i tento film neodpustí některé úmorně plytké CGI výjevy, ale naštěstí pouze v rovině simulace exteriérů. Naopak hlavní přednost filmu spočívá v klasické dobré analogové práci lidí z oddělení make-upu, kostýmů, výpravy a akční choreografie, ale ostatně také castingu. Moc doufám, že incelovští fňukači nevyhrajou a Harley Quinn dostane další biják, protože tohle je přesně to, co soudobá jednotvárná produkce komiksových bijáků potřebuje: drzou holku, která nezachraňuje svět v dalším unylém spektáklu, ale jen svůj zadek v rozverně brakové a fanfarónsky pestrobarevné báchorce, která se umí ohánět baseballkou i granátometem a hlavně která miluje egg cheese sandwich (což je mimochodem zcela zásadní definiční moment postavy a navíc taky zatraceně skvělý příspěvek do domácí kuchařky). (08.04.2020)