Popstar

Mám komedii Lonely Island hodně rád a vyloženě mě štvalo, že film vůbec v Čechách nešel do kin. Klukům jsem věřil, že zvládnou i celovečerák, protože jsou zcela nepochybně talentovaný a ač se o jejich humoru v žádnym případě nedá říct, že by byl na úrovni, má naopak velmi pečlivě vychytanou úroveň absurdnosti a stupidity, která výborně doplňuje téma excesivnosti života popovejch celebrit. Navíc mít ty koule a připlácnout je i s ptákem na sklo limuzíny zaslouží poklonu samo o sobě. Samozřejmě film není komedií, co by člověka totálně odzbrojila, ale určitě patří k těm zábavnějším a nekompromisnějším, které jsem viděl. (10.11.2016)

Poslední dobou mám, krucinál, nějaké moc velké štěstí na filmy, které nedokážu ve finále ohodnotit. Ty zatracené půlhvězdy tady chybí jak talent všem těm žužu hvězdičkám v tomto snímku parodovaným. Bohužel tak často musím dát průměrné tři hvězdy, protože křivdit očtyřkovaným filmům považuju za horší prohřešek, než film ponížit na úroveň těch trojkových. Stejně je to i u Popstaru. Tento parodický (ne)dokument o současných boybandech typu One Erection a jedincích jako je Just In Beaver nebo Milej Citrus, ze kterých uchcávají vesměs všechny školou povinné dcérenky a jejich zbuznělí kamarádíčci (not gay!), mě místy bavil hodně a po shlédnutí části s dokonalým songem o Usamovi bin Kládinovi bych mu bývala byla nasázela ty čtyři hvězdy dřív, než by kdokoli stačil říct "terrorize that pussy". Ale pak přijdou i nudnější části, nějaký ten prvoplánový emerický jakožehumor a Amíci většinou nevědí, kdy to utnout. U parodie bych taky uvítala méně seriózní tón, větší vodvaz a klidně i extrémnější, ale ne prvoplánové, vtípky. Celek funguje tak nějak jako horská dráha, pobaví různá camea, hlášky a vyladěné songy a člověk zavzpomíná na dobu, kdy poslouchal čvachtání spolužaček nad Lunetikama. Pobláznění hormonálně splašených posluchaček a posluchačů (not gay!) do různých boybandů se holt nemění, jen ti rybízci mají čím dál míň talentu a naopak působí čím dál víc jako přiteplené slečinky (za nás si aspoň ani jeden kretének z těchto kapel nevytrhával obočí a jediným buziprvkem byla maximálně nenápadná naušnice). A tak si tak říkám, jak asi budu reagovat, až mi jednou dvanáctiletá dcera vymění panenky za plakáty s podobnýma homokapelama a bude se se mnou hádat, že jsou to úpa nejvíc kůl a sexy týpci a já strašně nepřející a staromódní matka, když ji nechci pustit stopem s kámoškou na jejich koncert v Berlíně a přibalit jí ještě pár gramů bylinek a pakl šprcek. V tu chvíli ji zavírám na takových 10 let do sklepa, kde jí bude dělat společnost jen Oldfield, Abba, Škorpíci a Vivaldi, aby kua poznala, co je to kvalitní hudba! A to vám garantuju, že ať už v té době bude "in" libovolnej Beaver, ocitne se jeho jméno po téhle terapii rázem v rodinném slovníku zakázaných slov, někde mezi pojmy katolicismus, politická korektnost, konverze k islámu a Eva a Vašek. 3,5 hvězdy (not gay!). (03.04.2017)

Jméno Andy Samberga je synonymem pro ty nejbláznivější možné filmy, a Popstar je toho jen jasným důkazem a kdo alespoň trochu zná jeho tvorbu, případně minimálně snímky jako 7 Days in Hell, či Tour de doping, už dopředu může tušit, co ho zde bude čekat, ovšem divák, který do toho půjde tímto směrem ,,nepolíbený,, , bude nejspíš šokován a je jen na každém, jak se k tomu postaví, jelikož se skutečně nejedná ani o trochu běžnou filmovou produkci, naopak, šílenosti, zběsilosti, naprostá nekorektnost a lavina vulgarismů tu doslova sálají z každé scény, z každé věty, a to vše se odehrává v takové kadenci, že skutečně nepřipravený divák by mohl být hodně rychle znechucený, či pobouřený, ale já jsem přesvědčen, že to je Sambergovi a jeho tvůrčí partě stejně úplně u řiti, protože právě to je jejich cíl, totálně se urvat ze řetězu, bořit mantinely a řítit se kupředu tou nejdivočejší možnou cestou. Samozřejmě v tom hledat nějakou smysluplnost, či filmové aspekty jako atmosféru, vizuál, či nevšední styl zpracování, by bylo zcela zbytečné, jediným účelem Popstar je totiž pobavit diváka co nejjednodušším možným způsobem a nalákat na to i třeba nepřeberným množstvím cameo vstupů mnoha hvězd showbusinessu, které se zde jen tak mimochodem též dokáží velmi často pořádně odvázat, až se jeden nestačí ani divit. Tohle je zkrátka ale vážně těžké popsat jinak než jako absolutní úlet, tudíž kdo podobným šílenostem hoví, bude i touto podívanou naprosto uspokojen, a kdo ne, tak ať se jde bodnout, a nekurví tu tomu zbytečně hodnocení :-). (10.11.2021)

The Lonely Island mám ve velké oblibě již pár let. Kdo by neznal jejich otevřenou zpověď "Jizz In My Pants", kterou následovala příjemná Vánoční píseň "Dick In The Box". Rovněž musím vzpomenout dnes již legendární příručku pro teenagery "I Just Had Sex" či revoltu vůči systému, která byla vyjádřena písní "Threw It On The Ground". Takže, jak se těmto třem šílencům povedl jejich první film? V rámci svých vytyčených mantinelů je finální výsledek více než dobrý. Trio po celou stopáž předvádí svůj typický humor, který rámuje několik skutečně chytlavých písní, které se, stejně jako ty předchozí, stanou za nějaký čas legendárními. Také musím ocenit styl, s jakým k dané látce přistupují - jako k dokumentárnímu filmu, který je obohacen o rozhovory s osobnostmi světového showbyznysu. Film Popstar: Never Stop Never Stopping je pro fanoušky The Lonely Island takovým celovečerním "klipem" k jejich dalšímu albu. Ti, kteří jejich tvorbu znají, budou nadšení a film si užijí, avšak lidé, kteří je neznají, film pravděpodobně odsoudí jako moc vulgární. Těmto jedincům můžu vzkázat jen jedno: "I'm on a boat motherfucker take a look at me!" „Ever since I was born, I was dope.“ (12.09.2016)

Velkohubý židák s koňskými zuby si už pár let hraje na Divného Ela Jankoviče a vcelku trefně háže skvostná hudební hovna po všech těch příčinách prvních fleků na kalhotkách nevkusných školaček, beznadějně uvízlých ve slaboduchých osidlech komerční debility chlapeckých homokvartet, vyrachtaných popových kurviček a celé plejády neumětelských oslizlých buzerantů s narozeninovými dorty na hlavách, kteří místo zvukovodů dráždí především nevyvinuté klitorisy a velmi pozvolně sestupující varlata. Tento pseukument není zdaleka až tak třeskutý jako 7 dní v pekle, ale pořád je to skvěle zahraná, výborně natočená, vtipná a fekálně inteligentní satira, jež si ovšem tak trochu pokrytecky sere do huby a vyhání čerta ďáblem. Používat totiž k dehonestaci kdákajících buznoidů třeba Džiz-ina Tymbrgeje, který není nic jiného než jen pětatřicetiletý Bíbr, vymatlané negerské recitátory, jež jsou snad ještě větším a tupějším zlem, nebo nedejsatane Marušku Keryjovou, to je něco, jako dělat si prdel z Lunešitů, a pozvat si na to Hanychovou, Krajča, Tomáše Hnuse, Vojtu Dicka, Rytmuse, 5 Pičí, Holki a Bohuša Matuša. (12.09.2016)