Šofér slečny Daisy

Dojemný příběh bílé židovské postarší paní a jejího "nového" černošského řidiče. Nesourodý pár si k sobě postupem let vybuduje cestu, která je lemována celou řadou veselých, ale i smutných zážitků a na jejímž konci naleznou přátelství, které přetrvá až do samotného konce. Krásný film, s perfektními herci, s půvabnou hudbou. Třešničkou je Dvořákova Rusalka, která ve snímku zazní. (15.04.2012)

No jo, je to tak; i takový zvnějšku i vnitřně erodovaný, cynický jedinec jako jsem já si občas dopřeje kus kultury, u níž může vykouknout ze svého ochranného krunýře a nechat na sebe působit záležitost, která není úplně bez chyby, vyznívá poněkud naivně, ale přesto má něco do sebe. Už jsem samozřejmě viděl nejednu utopickou variaci na mezirasové sblížení, ale zrovna tento film mi docela sedí. Jasně, to téma je těžce provařené a silně mi připomíná předválečné filmy s Oldřichem Novým, jen tu nejde o romantickou lásku ale o segregaci. Ale i když si to plně uvědomuji, nemůžu si pomoct, pořád mě to baví. Líbí se mi herecké výkony, tentokrát můžu s klidem pochválit i český dabing, ale nejvíc mě bere to, že jde o vyloženě lidskou záležitost. Taky mě zaujalo, jak tady šlo po celou dobu o jedno velké téma, ale přesto ho nikdo naplno nepojmenoval. Byl to jeden náznak tady, jedna zmínka támhle a každému alespoň průměrně bystrému divákovi muselo být jasno. Tohle se už dnes nenosí. V dnešních snímcích s touto tématikou musí hlavní hrdina neustále omílat, jak se na něm těžce podepsaly roky otroctví, které skončilo před sto šedesáti lety, a jak strašlivě trpí tím, že byl vykořeněn z rodné hroudy. Jenže to všechno působí prvoplánově a lacině; nějak jsem si totiž nevšiml, že by se současní potomci otroků houfně vzdávali výdobytků bílé (a tedy otrokářské) kultury a houfně se vraceli přes Atlantik do vlasti svých praprapředků. A proto mám rád tento snímek, který se obešel bez deklamací dnes neustále omílaných frází, zato byl fest cítit člověčinou. / Poučení: Američany zrovna nemusím, ale auta uměli parádní. (30.09.2022)

Morgan Freeman a Jessica Tandy ve filmu dvou starších lidí. Ne mnohdy se podaří natočit, tak jednoduchý a nenudný snímek. Příběh bohaté, postarší židovské paničky, která dostane k dispozici chudého řidiče. Vztah mezi těmito dvěma osobami se začíná vyvíjet pomalu, ale postupem času se dva zbližují a stávají se nepostradatelnými kamarády. Krásně natočený oddechový snímek, který si zaslouží více, než má. Ideální závěr filmu je na takový film více než výborný.Geniálně jednoduchý a příjemný snímek. (29.06.2009)

Nebudu si nic nalhávat a rovnou prozradím, že hodnocení tohoto snímku nejspíše velmi ovlivnila událost, která jeho vysílání v mém osobním životě předcházela (28.10.2009 - přeci jen je ČSFD něco jako můj vlastní filmový deníček :-) ). K televizi jsem se usadil s pocitem, že mne čeká exluzivní výlet do napůl nezávislé filmařiny s jedním perfektním hercem a sladkým příběhem. Hm, už to zní vlastně divně... Problém pak byl, že jsem celou stopáž pořádně nevěděl, co přesně od Beresforda čekat, a kdy konečně dojde na nějakou zapamatováníhodnou scénu. Řidič slečny Daisy pro me zůstane nepochopenou snahou podat okouzlující příběh nesmrtelného, těžce vydobytého a o to více ceněného přátelství, kde mi chyběla jakákoliv akčnější scéna, která paradoxně nemá v podobných snímcích co dělat. Občas mi prostě něco nesedne... Ale jinak pěkné. (28.10.2009)

Již jsem přesycena filmů o úžasných, milých a báječných černoušcích. Ještě tak dva tři uvidím a bude ze mě vynucený rasista. Ale abych jen nežehrala, jsem přešťastná, že film vzniknul ještě v minulém století. Kdyby ho natáčeli nyní, řidič by byla ona a s Daisy by se do sebe zamilovaly a polovinu filmu by strávily v posteli. Takhle to minimálně polovinu snímku mezi hlavními postavami příjemně jiskří a z celého filmu sálá pohoda. Zimmer sice odvedl opět velmi dobrou práci, ale zdá se mi, že se spíše jedná o neuplatněné přebytky z Hoosiers. (17.12.2023)