Smrtonosná pasca 3

Spouste lidi se tento dil z tetralogie smrtonosnych pasti nelibi a i kdyz je pravda, ze atmosferu jiz nema takovou jako predesle dva snimky, stale McTiernan dokazal udrzet dobre tempo a spad. A nejvice pochvalit si zaslouzi genialni Jeremy Irons. Dokonale ztvranil bratra Hanse Grubera a vtiskl tomuto filmu svoji osobitost, ktery patri mezi me vubec nejoblibenejsi filmy ze vsech. (04.09.2003)

Třetí díl už je úplně o něčem jiném než jeho dva starší bratříčci. Do děje se vkrádá příliš mnoho postav a John dostává relativně málo prostoru. Řemeslník McTiernan ale uspívá s hrou na kočku a myš stále úspěšně a film neztrácí tempo a humor ani ke konci. Dvěma největšími slabinami jsou nepochybně odfláklý závěr, který vypadá vedle svých závěrových bratří z předešlých dílů jako postižené batole, a především pak mužatkovitý Jeremy Irons, kterému sice nelze upřít snahu nahradit respekt inteligentními formulemi místo vypracované tělesné schránky, ale...není dost zlý a podlý na záporného hrdinu. Celkově vzato je ale "Past trojka" velice zdařilou akční peckou, na třetí díl filmové série až pozoruhodně rychlou a údernou. (17.05.2003)

Poprvé to byl mrakodrap, podruhé letiště, potřetí celý New York. A to je možná to, co někoho tak úplně nepotěší, ač je tu samozřejmě větší prostor pro destruktivní exploze. Ale postupně. John McClane nezažívá zrovna nejšťastnější období. Opustila ho manželka, v práci ho suspendovali, takže jeho největší přítelkyní je momentálně lahev něčeho ostřejšího. Bylo to tak pro něho další ráno, podobné těm předchozím. Vyspával z kocoviny, když ho jeho oddělení nutně potřebovalo. Z McClanea je záhy nejdůležitější polda ve městě, jedině s ním chce totiž rozehrát svou hru psychopatický terorista. Začne to rasistickou tabulí uprostřed černošské čtvrti, skončí nespočtem explozí a hádanek. McClane na to není sám (jako sólista se mi ovšem líbil víc), už na začátku získá do tandemu sarkastického černocha, který nechtěl sledovat lynč bláznivého bílého poldy. Půjde tady o čas, o tuny zlata a o scénář, který je místy výborný, v závěru mu ale zoufale dochází dech. Svérázný polda Bruce Willise znovu spojil síly s Johnem McTiernanem, zajistili spolu dostatek vizuálních atrakcí (jen škoda mizerné vody v tunelu), vtipných hlášek ústředního dua, řadu nápadů, které trojku přibližují k předchozím dvěma luxusním dílům. Škoda zbytečné překombinovanosti a nevěrohodnosti (kratičká chvíle přemýšlení, ááá, už to mám) v druhé půlce, škoda podivně hrajícího Jeremyho Ironse, který vypadal spíš jak nervní homosexuál (Alan Rickman je prostě jen jeden). Tak trochu rutina, tak trochu slabší hlášky (i když některé stojí za to: Agent: „Nestalo se u vás v poslední době něco neobvyklého?" – John: „No, když o tom mluvíte, všiml jsem si takovýho pálení mezi prsty u nohou.“, „Hej, debile, chci vědět jenom jedno. Nemáš aspirin?“, Walter: „Johne, vyzvedneme tě za patnáct minut. – John: „Žádnej spěch, za čtyři budu mrtvej!“), pořád ale velmi solidní akční jízda. (19.09.2015)

McTiernan se vrátil za kameru a vcelku zdárně se mu protagonistu předchozích dvou filmů, zatvrzelého sólistu, podařilo dokopat k usilovnější spolupráci s parťákem (který jako kdyby utekl z filmu Spikea Leeho). Buddy movie schéma můžeme vnímat jako zpronevěření se zákonitostem jedničky a dvojky, nebo taky jako nutné podřízení se zákonitostem trhu, protože filmy s dvoubarevnou dvojicí slibovaly přilákat více černošských diváků. Klaustrofobní lpění na jedné lokaci (mrakodrap, letiště), nezůstalo zachováno jenom zdánlivě. Prostorem, z něhož John tentokrát nemůže uniknout, je totiž rovnou celý New York, který si padouch proměnil ve své hrací hřiště. Topografie NY je chytře využívána během první poloviny filmu, tvořené z postupného plnění úkolů se samostatným časovým limitem, které - v čem tkví jejich zrádnost - nevedou k hlavnímu cíli (dopadení padoucha) a ukážou se jako pouhé macguffiny k vytváření akčních scén. Tvůrci si díky tomuto chytrému švindlu mohli dovolit navázat na jedno odhalení hned dva body obratu - když se o skutečném smyslu explozivních hádanek dozvíme my (a na základě toho začneme vytvářet své hypotézy) a když totéž o několik minut později trkne také hrdinu. Toto porušení žánrových pravidel nachází paralelu v samotném příběhu. Teprve porušení pravidel diktovaných teroristou, který projevuje obdivuhodnou znalost vyprávěcí struktury akčních filmů ("This, gentlemen, is where the plot thickens"), Johnovi uvolní ruce a spustí dějovou linii vedoucí k likvidaci Grubera. Původní dějová linie ale ještě není zakončena (jakkoli by být mohla, jak se ukáže v překvapivém finále školního subplotu) a dochází tudíž k rozvětvení vyprávění a možností rozvíjet dále paralelně dvě, resp. tři akce (policajti, John, Zeus). Také napětí je tudíž několikanásobné. Jako kdyby nestačilo, že i pouze se Zeusem a Johnem je film neuvěřitelně našlapanou smrští šílených akčních kousků. Pravda, občas až moc šílených, vymyšlených kvůli ohromujícímu efektu a tedy bez ohledu na logiku vyprávění, natož na jakoukoli věrohodnost. 80% Zajímavé komentáře: Lateef, choze, Rex Mundi, agathon, Weirdman, Barak (05.06.2005)

John McClane je pro mě vzor. Posuďtě sami - pálí mu to v bedně a má skvělé nápady, dokáže vystřílet jedno město za dvě sekundy, umí chlastat, z rakovinou plic se taky nesere, /cigáro je cigáro/, rozkazy nadřízených jsou pro něj jen zvuková kulisa, ruce používá k umlácení oponenta, nohy k jeho ukopání, auto má jako ideální doplňek k destrukční činnosti ve městě. Jinak pokud nejde o akci tak na všechno sere a má geniální hlášky. Jo a naprosto dokonale mu sednou bílé natělníky ! To všechno se dá vidět v tomhle bijáku. Willise skvěle doplňuje Samuel L. Jackson, kterej se stejně jako McClane přežral vtipné kaše a Jeremy Irons, kterej jako padouch je skoro stejná svině jako naši politici, akorát, že chodí mnohem lépe oblíkanej . (17.06.2007)