Rollerball

Tentokrát nejde o odsouzené vězně a proradné státní zřízení (BĚŽÍCÍ MUŽ), ale regulérní sportovce a proradné pořadatele, kteří systém zneužívají. Mediální manipulace a získávání mas brutalitou opět na denním pořádku. Druhé zhlédnutí po 8 letech ukázalo, že film sice není hloupý, snaží se být originální a stylově konzistentní, což se záhy obrací proti němu (střihové jumpcuty, replay střihy, ona proklínaná night vision scéna opravdu působí, že mají něco zakrývat a rozhodně nevypadají cool), k tomu dost nezajímavé a nepřehledné zápasy nebo, že zloduši manipulují hrou způsobem, který by musel být brzo odhalen a medializován (minimálně komentátory). Výsledkem je dost rozporuplný dojem, který zase nelze jednoduše odstřelit za odpad, jako úplně odfláklé nebo nepovedné filmy. (17.09.2011)

"Budeš hrát !! Budeš hrát tak dlouho, dokud se neuzavře ta zatracená smlouva s kabelovkou.." Někteří by zkrátka kvůli sledovanosti doslova zabíjeli !! A jiní zase dobrovolně zabijí svou kariéru.. Naprosto příšerný remake v podobě filmové kopy hnoje bez špetky smyslu, v níž jeden hodně těžko hledá světlé body, vyjma zajímavého soundtracku, kdysi skvostného režiséra McTiernana, je toho jen ukázkovým příkladem.. Akční legenda McTiernan si vydobyla pověst tvůrce, který udělá hit i se sebeslabším scénářem, a tak právě Rollerball vycházející z vůbec ne špatného bijáku Normana Jewisona, potažmo povídky Williama Harrisona, zpočátku vůbec nevypadal jako propadák, co se režisérovi Smrtonosné pasti stane osudným.. Nehledě na další zajímavou souvislost, když byl McTiernan nakonec FBI uvězněn za odposlouchávání mimo jiných Charlese Rovena, producenta právě těch prokletých Rollerballs.. Další šmíry, v níž se objevuje moje milovaná Pink.. A s ní i Reno s pravděpodobně největší karikaturou své kariéry.. (14.10.2016)

Príšerná zlátanina, vysokorozpočtový prepadák, hnoj. To všetko je Rollerball, len nie dobrý, alebo aspoň pozerateľný film. Okrem príšerných hereckých výkonov (šialene prehrávajúci Jean Reno bol trpkým sklamaním), absolútne nezmyselných pravidiel tohto "športu" a pochybného konania postáv vás môžu prekvapiť snáď len dve veci. Pomerne dlhá scéna úteku točená night-shotom a vystúpnie hudobné formácie Slipknot. Veľmi málo na to, aby ste to pozerali. (14.04.2004)

Rollerball, remake rovnomenného filmu z roku 1975, s režisérskym podpisom Johna McTiernana predstavuje svojím spôsobom veľmi divoký a chaotický film. Snímka o futuristickom extrémnom športe, ktorý zdanlivo vznikol v Kazachstane, je predovšetkým mixom akčnosti a drámy, ktorý príliš nedbá o príbehovú stránku. To však, paradoxne, viac ako polovicu filmu nevadí, keďže akcia, ktorú ponúka, dokáže diváka adekvátne zaujať, využívajúc celkovú divokosť diania v spojitosti s dynamickosťou, rýchlym strihom a prvkami štylizovanými do podoby televízneho prenosu. Film sa vezie na vlne raných nultých rokov dvadsiateho prvého storočia, ťažiac z popularity X Games, profesionálneho wrestlingu či nu metalovej hudby (to napríklad počuť aj na filmovom soundtracku). Stagnácia až prudký kvalitatívny pokles prichádza zhruba v záverečnej tretine filmu, v ktorej sa tvorcovia výraznejšie zameriavajú na príbehovú zložku v pravom slova zmysle. Tá ale nie je v tomto prípade veľmi zaujímavá, pričom snaha rozvíjať ju na úkor akčnosti (paradox, ale je to tak) škodí filmu ako celku. Poriadne divoká je McTiernanova snímka aj pri pohľade na herecké obsadenie - LL Cool J, Jean Reno, Paul Heyman a Shane McMahon zo sveta profesionálneho wrestlingu, speváčka P!nk alebo metalová skupina Slipknot. Skutočne kvalitný "fever dream" a zároveň bizarnosť, ktorá ale dokáže zaujať. Rollerball na filmovom poli v konečnom dôsledku výraznejšie nevyniká, ale zároveň ani zďaleka nejde o takú zlú snímku, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Divák k nej jednoducho musí pristupovať s istou rezervou, vediac, do čoho ide. V takom prípade si niektoré jej prvky môže dokonca adekvátnym spôsobom užiť. (08.03.2024)

No ty pi... takovou sračku jsem neviděl ani nepamatuju. První půlka filmu se nese čistě v duchu pitomýho a nesmyslnýho sportu prokládaného duchaplnými rozhovory a pařbami v klubech na otřesnou metalovou muziku a šílenými jízdami. V druhé půlce se režisér pokouší o příběh a nejen to, on z toho dělá div ne politické velkodrama o povstání proti krutovládci. Do toho dvě obří WTF scény - zeleně natočená honička při útěku ze země a finále všichni proti hlavnímu hrdinovi. Co to bylo? Takhle blbý nebyli snad ani arénovky v 80. letech. A od mýho kdysi oblíbenýho režiséra byl takovou příšernou kravinu fakt nečekal. (27.12.2009)