Panenka

„Nezaměstnaná Věra se vydává za mechanickou reklamní loutku a odhalí podvody údajných amerických podnikatelů.“ V té době a ještě dlouho poté u nás zcela netradiční a ojedinělý námět (super), a ač moc nemusím Ferbasku (která tady v podstatě opět hrála sama sebe a jako panenka i skutečně vypadala!), tak ona tady byla 100% využita a měla hlavní slovo, kdy všichni ostatní ji tu v podstatě dělali jen křoví (nahrávali, přihrávali atd). Film má trochu překombinovaný děj, ale dostatek milých (Gruss vs Ferbasová) a velmi vtipných (vesměs všechny robotické výstupy, představování hladu a žízně, zpěv atd) scén, poněkud přihlouplé duo detektivů Neumann-Svozilová mě vůbec neoslovilo, jednak se podle mě k sobě moc nehodili a pak jejich působení zde, se mi zdálo poněkud zbytečné. Futurista zcela nevyužit, škoda. Panenku jsem vždy nesprávně přisuzoval režiséru Slavínskému - ani nevím proč, snad kvůli Věře. Režijně dobře a obratně odvedená práce. (04.04.2013)

Poněkud nevýrazná prvorepubliková komedie, která je poměrně nudná, všichni v ní přehrávají (i když Farbasová jako robot je překvapivě skvělá) a její námět by vystačil tak na 40 minut a možná i méně, ale zase na druhou stranu tam pár úsměvných momentů je, natočené je to excelentně a je tam znát jistá snaha o pohodovost, takže Panenku úplně odsoudit nemůžu. Navíc námět má zajímavý a za podívání to asi stojí - tedy pokud váš baví prvorepublikové komedie. A první československá sci-fi to není, rok před Panenkou vznikla Bílá nemoc a mám dojem, že ještě v éře němých filmů něco bylo, jen si teď nevzpomenu na název. Slabé 3* (23.06.2020)

Jeden z chybějících mezičlánků série filmů s oblíbeným párem Věry Ferbasové a Jiřího Dohnala realizoval kroměřížský böhmák Robert Land, který točil s bilingvními nebo brzy světovými herci už v Německu ve 20. letech (například s Oskarem Marionem nebo Marlene Dietrichovou). Do českého filmu ho v závěru kariéry zavedla (a po té zpět do jeho rodiště) nejprve nákladná produkce obou verzí Jany a po té němčící Sextánky. V Panence převzal po Vladimíru Slavínském pár snů Uličnice, který se s dalšími léty uplatnil ještě ve Vandiných trampotách a Dcerušce k pohledání. Panenka jest filmem velice zajímavým, dá se reálně označit za jediné české sci-fi 30. let. Nadto linie detektivní odkazuje k tomu nejlepšímu z Tommyho a Pentličky Agathy Christie. Objevila-li bych tento námět v Hollywoodu, myslela bych, že jde o přirozenou vědecko-fantastickou větev studia Universal. (18.02.2009)

Když o tom tak přemýšlím, nebyla by to zdaleka taková tragédie, kdyby nenechali dělat Grusse hlavního milovníka. Ten to totiž projel na celé čáře a je jen dobře že v jiných filmech už byl jen za neškodného blbečka. Ústřední písnička je kouzelná a Neumann a Svozilová v rolích urputných detektivů tak démonický, že by je člověk vzal s chutí něčím po hlavě. Motiv umělé bytosti je možná neotřelý, ale i kdyby se tu tak příšerně nepřehrávalo, je dobře že jiné filmy vsadili spíš na sentiment a konverzační humor. Tady chybí oboje. (12.01.2019)

Je možné se a tenhle film dívat jako na vůbec první české sci-fi. Panenka je zde střízlivě pojatý robot, který vypadá jako manekýnská panna, který má vzadu v těle díru plnou strojků. Pokud funguje, toporně zpívá a pohybuje se (žádný super-inteligentní robot á la Blasius). Je to tedy relativně věrohodný fantastický motiv. Ve filmu je několik vtipných gagů a chytlavých písniček. (13.02.2013)