Koniec starých čias

Jelikož neznám knižní předlohu a ani další Vančurova díla, nemohu posoudit, jestli je lepší knižní originál, nebo tento film. Z filmového hlediska musím říct, že jsem byl tímto filmem mile překvapen. Pohled do přelomové doby začátku 20tého století, je pro mě vždy zajímavým tématem. Zvlášť pokud se toho ujme Jiří Menzel, kterého pokládám za nejlepšího našeho režiséra všech dob. Není to sice jeho stěžejní dílo, přesto kvality svého tvůrce, film nezapře. Velice se mi líbil Josef Abrhám, který zklame málokdy, i v takto dosti netradiční a náročné roli, které se zhostil velmi profesionálně. Ostatní herci perfektně sekundují i když je potřeba podotknout, že je Abrhám mírně zastiňuje svým skvělým výkonem. Celkově filmu dýchá krásná nostalgie a atmosféra začátku 20tého století, jelikož pan Menzel uměl vždy důvěryhodně převést na plátno atmosféru doby, ve které se jeho filmy odehrávají. Zkrátka za tento film, mu patří další moje upřímná poklona. (20.11.2008)

Chápu, že košatý strom Vančurovy epiky, a lyriky zároveň - je potřeba pro film trochu ořezat. Nevhodné větve odstranit, aby vynikl - jak říkají zahrádkáři - habitus příslušného taxonu. Pokud se to nezdaří, pak strom nekvete a nerodí, nebo je z něj prostě zmetek. Nejhorší je ale, když se na něj začne něco roubovat: pak třeba z epického romantického rozjímání vznikne česká komedie sedmdesátých nebo osmdesátých let. A to by nebylo správné, protože Vančurovi není nic cizejšího než komedie; Vančura je decentní, uvážlivý a jeho humor je zakotven v českém jazyce a jeho mudrosloví: nezná pobíhání, zakopávání a padání, výskání, pískání a ječení, ani házení věcmi (jako v před-závěrečné scéně, kterou lze nazvat "Hry s nočníkem šálivé"). A tak kmen filmu tvoří pár Vančurových maxim (občas dobově modifikovaných), na jehož přistřižených větvích roste ovoce povadlé estetiky konce osmdesátých let. A výkvět českého herectví? Snad Hanzlík, Abrahám hraje někoho jiného než Vančurova knížete Alexeje; domnívám se, že na přečtení jeho knihy si nenašel čas (není to také jednoduché). Pozn. 1: Jako alternativu doporučuji knihu nebo četbu na pokračování z roku 2012 (čte Ladislav Mrkvička). Pozn. 2: Vančura by si nejspíš vybral jiného režiséra než toho, jehož "Staré časy" jsou již předzvěstí propadáku "Anglického krále". (15.11.2015)

V snahe nepopudiť si proti sebe obľúbených i ostatných užívateľov napíšem iba stručne a bez odôvodnenia, že sa mi Konec starých časů vôbec nepáčil a nespôsobila to iba moja alergia na Josefa Abrháma, ale najmä to, že na jeho obľubu (obdobne ako na obľubu Saturnina, Rozmarného leta a Obsluhoval jsem anglického krále) mi chýba nejaký enzým. Nič s tým nespravím a ani nebudem predstierať opak, aby som konvenoval s väčšinou. (31.03.2012)

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)

Skvělá adaptace románu Vladislava Vančury o jednom ruském šlechtici způsobící svou "výkoností" a dekadencí nejeden zmatek na místním zámku a hlavně v hlavě jeho správce. Tento snímek mi vždy unikal až včera 22.12.04 jsem na něho náhodou narazil. Jeden z mála českých snímků konce 80.let, na nějž jsem narazil rád. (23.12.2004)