Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Josef Abrhám, Marián Labuda st., Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Jiří Adamíra, Josef Somr, Chantal Poullain, Alice Šnirychová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Na začiatku 20. storočia v šľachtickom sídle žije regent so svojimi deťmi. Uvádza služobníctvo a ostatných zamestnancov do rozpakov svojimi "plebejskými" zvykmi. Usiluje sa o zakúpenie zámku a získanie spoločenského rešpektu, preto zorganizuje honosnú poľovačku, ktorou si chce nakloniť miestnu smotánku. Na slávnostnú hostinu príde podozrivé indivíduum, vystupujúce ako knieža Alexej, ktoré nás ani na chvíľu nenechá na pochybách, že patrí do rodu Baróna Prášila, Dona Quijota či Dona Juana. Na zámku Kratochvíle nastávajú krásne chvíle... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (229)
Ach pane Hartl, jak vám to tam sluší, ty pohledy a uvolněný obličej. Snad je to on. Příjemná komedie. Vyplatí se zapisovat si ty pocestné hlášky statného a pronikavého pana knížete Alexeje. Je to divné, ale je to arcivévodní a zajímavé. Nepotkáte v zahraničí film, který srčí stejným tvrdě špinavým humorem. Kde je Amrhám, tam se udává dílo. Dílo, které snad ocení až ti po nás. Příšerně mě učarovaly hláčky, které jsem si chtěl zapsat, ale to bych musel oprat celý scénář. Zde vidíme, jakou nevýhodou je to býát člověkem pronikavým jako kníže z Rus. Nemá cenu si dělat starosti s tím, jak nám lidé podráží nohy. Dokud se nerozhodnem, že jsme si je podrazili, tak se to nestalo. A navíc cítím zde zařazenou myšlenku na kritiku. Vždy je nějaký člověk, který nás bude kritizovat a bude snižovat naší urozenost. A my, my jsme aristokrati....přitukneme si s jeho skleničkou a pak mu ji podejme a ukažme mu prstem ať si sedne. Voala..vítej filme v mé filmografii ()
Vančurův jazyk miluji, je archaický leč znělý, libozvučný, košatý, s neuvěřitelnou slovní zásobou i stavbou vět. Zdaleka ne povinná školní četba, pokud mu člověk přivykne, propadne mu. Knihovník a vypravěč Hanzlík kouzelný zjevem i hlasem. Labuda neotesaným zbohatlíkem. Považte, svým dcerám tykal! Milovaný Adamíra rozeným komorníkem, neustále jemně a taktně ukazujícím a podávajícím Labudovi správné příbory a skleničky. Na Rudolfa Hrušínského (otce, pochopitelně) jsou všechna slova většinou krátká, stejně jako pro jeho syny je jich skoro škoda, jablko tady daleko od stromu. (V tomto věku prosím, jinak oba stárnou divadelně krásně, už jsem o tom někde psala.) Jan Hartl, nenápadný, leč velký zjev českého filmu. S krásnou češtinou a bezchybnou dikcí. A když Menzel, nemůže chybět rozmarněletní František Řehák. Postrádám snad jen Vlastimila Brodského. Obecně milovaný Abrhám na vedlejší koleji mých oblíbenců. Uznávám však, že herec velký, s vousy zjevu charismatického, vystupování aristokratického. Zajímavé, že ženy zde téměř absolutně ve stínu mužů. Což je škoda, rovnocenné partnerky mi možná chyběly k pěti *. Výjimkou noblesní a šaramantní Chantal učitelkou francouzštiny. Obrazy zvolna plynou, kameraman si pohrál se světly a stíny, hudba dobově doplňuje a vzácně neruší. „Rušivým“ elementem je právě živelný a živočišný kníže Abrhám, dokázal se opravdu rozparádit, rozjuchat, rozdivočet. A všem ženám poplést hlavu a obrátit proti sobě většinu mužů. Se svítáním pak po anglicku mizí přes zeď, Labuda se dočká Kratochvíle a všichni budou spokojení. Jen budou mít pocit, že je život náhle šedší a nudnější a jednotvárnější. A na konec jako obvykle alespoň jeden citáteček: „Dvorská etiketa doporučuje po ránu jízdu na koni nebo na zábradlí. Oboje posiluje svalstvo zvané prdelní.“ ()
Spoilery! Nesmírně příjemný snímek s poetickým nádechem, jaký u nás dovede stvořit snad pouze Jiří Menzel. Nezlobil bych se za prudší závan humoru, nicméně se na film moc hezky koukalo a ještě lépe se mi jej poslouchalo. Josef Abrhám laškoval s češtinou stejně tak dobře jako se zbohatlíky ze zámku. Nápad s vnesením romantismu na místo, kam velice dlouho patřil, ale již zcela vymizel. Nesmírně relaxační snímek se schopností zlepšit vám náladu. Abrháma úplně nemusím, ale tato role mu vcelku slušela. Díky jeho postavě šíleného požitkáře a nekonečného pábitele se ve snímku neustále něco děje a divák nedostane šanci propadnout nudě. Docela vtipný byl i závěr. Jakmile Abrhám osouložil v zámku vše ženského pohlaví a hmatatelného pulsu, tak vzal chytře do zaječích. Tak to má být! ()
Konec strých časů je film, při kterém byl Jíří Mencl v plné tvůrčí síle a když nepatří mezi jeho ryzí klenoty, rozhodně se jedná o velmi kvalitní komedii se vším všudy. Pro mě, jako by film také předznamenával konec starých dobrých časů českého filmu, kdy nebylo vyjímkou, když v jednom roce vzniklo třeba i 10 takhle skvělých českých filmů. A tento snímek skutečně jakoby tento předěl symbolizoval, protože je jedním z posledních představitelů těchto žní. Jinak je film asi životní rolí Josefa Abrháma. Ne že by snad nenatočil ještě lepší filmy, ale nikde jsem ho neviděl takhle herecky řádit. ()
Velice roztomilá záležitost, po dlouhý době jsem viděl film zajímavej nejenom atmosférou, herecky, ale hlavně příběhem. Ale herecky to je samozřejmě paráda, Abrhám je tu nejspíš v životní roli. 🔝 Nakonec ještě hvězdičku přidám, protože jsem film za poslední půlrok viděl asi čtyřikrát. Takhle milej a zábavnej film jsem už dlouho neviděl. ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (16)
- Film se měl natáčet v létě, ale nakonec se točilo na podzim. Při natáčení scény, kdy se Josef Abrhám koupe v rybníce, byla opravdu zima; hned druhý den po natočení rybník zamrzl. (cariada)
- Automobil advokáta Pustiny (Jan Hartl), ve kterém se kníže Megalrogov (Josef Abrhám) projel, je belgická Minerva AD z roku 1925. (trasprd)
- Monolog knížete po příchodu na hostinu u loveckého zámečku: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti,“ není z původní knižní předlohy. Režisér Menzel si ho vypůjčil z Vančurovy o osm let starší knihy "Rozmarné léto", kde jej pronáší major Hugo. (ČSFD)
Reklama