Don't Knock Twice

Nok, nok ... Kto tam? To som ja, otvor! Otvor? Otvor, do piče! Otvor do piče? *** No, já už rozhodně podruhé nezaklepu ani za pytel sušených čuráků! Snad jen, kdyby se můj život náhodou náhle změnil v příval nikdy nekončící zábavy, a já bych se potřeboval ze sebevýchovných důvodů znovu unudit xmrti, aby mě to tolik nerozmazlilo. Docela škoda, že poměrně nadějného režiséra, jenž umí vcelku vkusně a atmosféricky naaranžovat dva minutové záběry solidního bububaráku s anorektickou ježibabou, doplnil páreček pissálků, který nade vši pochybnost pravidelně čichá lepidlo na kola, a partička enormně prkenných ochotníků včele s odpudivým babochalpem z Rydyka. Výsledkem je otravný, ukrutně narkoleptický a příšerně zahraný pičoid, jehož logika osciluje v uzavřeném intervalu (vysmažený debil; ambiciózní narkáč). Při jeho sledování celou dobu váháte, jestli by náhodou nebylo mnohem zábavnější strávit večer tím, že se pokusíte ukousat si nudou první články všech prstů na rukách a cákající krví zabordelit koberec, aby vám to následně ta vaše domácí čarodějnice dala pořádně sežrat a vy se aspoň na chvíli opravdu báli. Nicméně i tak to evidentně strašlivě vybubalo kompletní kohortu zdejších hororových gayxpertů, na jejichž gayrudované výstřiky dejte pouze v případě, pokud vám k absolutnímu zděšení taky stačí, když si zhasnete na hajzlu a někdo vám devadesát minut neumětelským hlasem recituje přes dveře isobarické hodnoty brázdy nad hřbitovem. Samozřejmě s chybami a v kiloňutnech. (15.02.2017)

Snímek Don't Knock Twice sice ostříleného fanouška hororu pravděpodobně příliš nenadchne, ale dvojitým zaklepáním si přinejmenším získá jeho pozornost na celých 95 minut. Oceňuji, že se režisér C. W. James rozhodl pro kariérní posun a pustil se na tenký led královského filmového žánru. Nicméně má před sebou ještě pořádný kus práce. Nelze mu upřít snaha, avšak jakožto zdejší hororový expert postrádám v jeho režii mnohem více citu. Atmosféra musí na diváka dýchnout. V případě Don't Knock Twice naopak přetrvává dojem jakési těžkopádnosti, která je zjevná zvláště u nefungujících lekaček. Výsledkem je tak až přehnaně přátelský horor, který bych bez obav doporučil i pro rodinnou projekci. Potěšil mě však odkaz na slovanský folklor, jehož studiem se dlouhodobě zabývám, a tak i přes lehce zmatečný twist mírně nadhodnotím a udělím snímku slabší tři hvězdy. (11.02.2017)

Spoilery! Pohádka o drbnuté blondýnce, která se nechá vyprovokovat černouškem a spustí řetězec divácky nepříliš atraktivních událostí. Pokud horor není zajímavý ani děsivý, tak je zbytečný. Tento snímek nebyl zajímavý ani děsivý drtivou většinu stopáže. Oslovilo mě až několik závěrečných minut. Snímek nepřináší na hororovou scénu svěží vítr. Přináší maximálně netradičně vysoký přával zrzounů a zrzic. Čarodějnice není děsivá a atmosféra je po většinu stopáže rovněž žalostná. Lepší hvězda. (08.02.2017)

Po dlouhé době sáhnu po méně známém hororu, který příjemně překvapil. Don't Knock Twice přichází jako zjevení a už v prvních minutách by se napětí dalo krájet. Rozjezd je velmi solidní, pak přijde na chvilku ústupek, ale dále nemám co vytknout. Výborná atmosféra, napětí a herecké duo funguje dobře. I když jsem dlouho přemýšlel o třech hvězdách, nakonec závěr není až tak předvídatelný, jak se na první pohled zdá, což chválím. 7/10 = 75% (06.02.2017)

Ale jo, v tý krizi posledních měsíců, kde zakopnout o kvalitní horor je asi tak pravděpodobný, jako že Livingdead napíše smysluplný komentář, potěšila tahle Baba Jaga dvojnásob. Horor, co straší už jen zlovolnou hudbou (podle mě největší plus filmu) a co se nesnaží zavděčit současnýmu mainstreamovýmu divákovi. Lekačky celkem funkční, ale je to hlavně atmosféra (tedy v hororech to nejpodstatnější), co Don't Knock Twice tahá nahoru. No ale abych jen nechválil, vytknout by se tomu dalo docela dost, ale na to já tentokrát seru a děkuju Anglánům za slušný příspěvek do rodiny duchařských hororů, silnější tři*. (03.04.2017)