Na samotě u lesa

Nejako som sa nikdy nedoladil. Rád to začnem pozerať, rád to pri surfovaní nechám prepnuté, nikdy to na mňa nedýchne. Žeby mi do toho svěrákovsko-smoljakovského univerza nesadol Menzel? Asi tak, mal to točiť Smoljak (hoci bez najmenších zmien v scenári), bolo by to menej vlezlé, menej pohladení a viac (dobre myslených) pohlavkov by to malo, väčšiu šťavu. Toho "tepla" je tam asi na mňa móóóóc... (11.01.2010)

Menzel a "svěrákovský" humor nejdou až tak dohromady. Vzájemně si překáží a jejich vzájemná koexistence brání většímu přesahu, na který jsem u Menzelových filmů zvyklý. Vyzkoušet si něco jiného, co režijně není až tak u Menzela obvyklé, je sice pěkné, ale natlačení "cimrmanovského" humoru nebylo až tak šťastné, alespoň ne pro mě. Jistě, legendárními hláškami se nešetří a herci jsou bezchybní, ale od poloviny jsem se u filmu vzhledem k jeho monotónnosti začínal nudit a závěr filmu mně připadal z kategorie odfláklých. Rovněž hudba byla taková až moc úzkostně melancholická, a čím více se film blížil k závěru, tím byl stále méně vtipný. 50% (07.09.2010)

"Jitko!" "Krávo!"Menzlovština se spojila se Svěrákovštinou a vzešel z toho moc příjemný filmík se spoustou zapamatováníhodných hlášek,které se budou citovat asi až do skonání světa.K mému nejoblíbenějšímu českému filmu to má daleko,přesto se na film Na samotě u lesa rád podívám kdykoliv znovu.A Josef Kemr,to je Bůh! 85 % (20.03.2010)

Jiřího Menzela už dlho považujem za jedného z najlepších českých, filmových režisérov. Vážim si a rešpektujem všetky jeho diela, pod ktorými je podpísaný. No do absolutnej top trojky radím tieto kúsky: "Ostro sledované vlaky", "Vesničko má středisková" a "Na samote u lesa". Posledne menovaná trpká komédia je výborne natočený, príjemný film, čo som videl už nespočet krát a vždy som sa pri ňom dokázal zabaviť. Herecký výkon Josefa Kemra je obdivuhodný. Patril ku generácii famóznych českých hercov, ktorí boli schopní zahrať prakticky všetko takým spôsobom, že divákovi behali po chrbáte zimomriavky. **** (11.09.2011)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)