Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Josef Kemr, Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Marie Hradilková, Martin Hradilek, Jan Tříska, Ladislav Smoljak, Naďa Urbánková, Zdeněk Blažek, Alois Liškutín (viac)Obsahy(1)
Rodina Lavičkových by chcela vlastniť chalupu na vidieku, najradšej blízko lesa. Zoznámi sa teda s dedom Komárkom, ktorý vlastní pravú, nefalšovanú chalupu v nádhernej prírode a je ochotný koncom roka sa aj vysťahovať. Zatiaľ s Lavičkovými uzavrie dohodu, že môžu k nemu chodiť na víkendy a žiť tam ako doma. Lavičkovci sa rýchlo udomácnia, cítia sa tu s deťmi výborne. Začiatok spokojnosti však vystrieda netrpezlivosť, pretože sa im nedarí s kúpou chalupy a vysťahovaním deda. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (814)
Kdo tohle neviděl, tak snad ani není Čech. Ale i když to naše televize pořád dokola omílají a všechny hlášky už divák automaticky doplňuje za herce, stále to neztrácí původní kouzlo, krásně se na to kouká, herci stále excelují a suché konstatování dědy Komárka o stavu počasí je vždycky králem večera. Film, na který se nezapomíná. ()
Sand málokterý film dal národu ke zlidovění tolik hlášek. Pár je jich tu citováno, tak také jedna klíčová : Olda - ,, Václave proč nejsi moje žena ?! ". Není to jen o hláškách. Je to i o dnes už dávno zaniklém světě těchto starých chaloupek a dědečků v podobě jako je ve filmu. Komunismus nedával moc možností jak vypadnout z všedního ruchu a chaty a chalupy dávaly určitý prostor svobody, navíc pro městského člověka i pohled do zcela jiného světa. Tenhle film je moje srdcovka. Natočen v roce mého narození, navíc Lavičkovi bydlí, kde jsem bydlel i já. Tohle je jeden z nejpovedenějších počinů dua S+S. Všichni herci super od Svěráka, Kemra po paní Kovářovou s Třískou... Dávám za 5 psích blech, co na člověka nejdou. * * * * * ()
Prachobyčejná lidskost. Jubilejní desátou projekci jsem si náhodou střihl hned po Hopperově Bezstarostné jízdě a oba jinak zcela nesourodé filmy se mi v hlavě pustily do křížku. Nespoutaná volnost versus omezená, ale hřejivá, kapka lidství. Na jedné straně stojí vášně a touhy prchavý, na straně druhé kousek obyčejnýho pocitu štěstí z drobných radostí neméně obyčejného života. Zatímco Easy Rider ve mně vzbuzoval melancholickou náladu z dávno zapomenutých snů, Na samotě u lesa mi zase připomnělo, že i můj život je v naprostém pořádku. I takhle se totiž dá a s úsměvem, a to i když vám občas ve "struku tvarohovatí mlíko". Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov ()
Takový typicky český film, který se možná snaží o něco víc než komediii, ale stejně jsem z toho v rozpacích. Na venkov se u nás ve filmu obvykle pohlíží brýlemi Pražáků, tak i tady. Jim asi připadá bizarní vše, co je jiné než městské. Jinak ale tento film nijak neuráží, nejsou v něm vulgárnosti a sprosťárny, rodina je tu podána celkem slušně, proto budiž - ale nic světoborného tento film rozhodně není. ()
Výborná komedie, která těží z dokonalé znalosti českého malého člověka a nectností, které stačil pochytit a rozvinout v období budování "reálného socialismu". Hlubinná studie maloměšťáctví okořeněná spoustou většinou dobře fungujících vtípků. Evergreen našich televizních obrazovek, který pro mě nikdy nezestárne. Na druhou stranu jde o specificky české téma, protože když uvedli snímek na festivalech v západní Evropě, drtivou většinu narážek diváci nechápali a film vyšuměl. Celkový dojem: 95 %. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (64)
- Stavení dědy Komárka (Josef Kemr) má tradiční doškovou střechu. Jedná se o historicky nejstarší střešní krytinu. Došek je snopek, zhotovený ze 110 až 140 cm dlouhé rovné slámy, rákosí či orobince. Jeden došek váží 3,5 až 4 kg. Slovo došek se do českého jazyka dostalo pravděpodobně z německého „dach“ – „střecha“. (sator)
- Když děda Komárek (Josef Kemr) ve 22. minutě vybírá z kurníku vajíčka, tak žebřík pro slepice mění svou polohu. (Duoscop)
- Na posvícení do filmových Ouměřic se vydávají všichni autem, to ale nemuseli, od chaloupky na samotě u lesa je to 700 metrů, jedná se o adresu Radešice čp. 3. (sator)
Reklama