Ostře sledované vlaky

Joo, pakliže se Vašek Neckář zamiluje, stojí to většinou za to... když zrovna nemaluje srdce po zdech vězení, hrabe se ve starém železe nebo blbne s pyrotechnikou a břitvami... oskarový hořkosladký příběh s úsměvně erotickým nádechem nemůže nezaujmout prakticky jakkoli žánrově vymezeného diváka a atmosféra bezstarostného zapadlého nádraží na pozadí sklonku druhé světové války je jednoduše magická... válka a její důsledky jsou zde zobrazeny pouze zprostředkovaně, daleko důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a činy...děj plyne pozvolna a je vyzdoben příjemně jednoduchými scénami a dialogy... v kongenialitě obsazení a veškerých technických disciplín nelze než prakticky na první dobrou natočený snímek ostře sledovat od počátku až do konce a ohodnotit známkou bezmála maximální. 90% (30.09.2011)

"Váš dědeček hypnotizoval naše tanky osvobozující Prahu." Milošovi trpěl hroznou chorobou zvanou Ejaculatio praecox, tak se vyhnul službě podřezáním svých žil, čímž patrně spáchal sabotáž. Tomu rozumím, ale rozhodně by neměl zapomínat zvedat návěstidla, zapisovat telegramy a sundat si čepici při sexu. Mě to tedy docela bavilo a jako příslušník národa, který Vůdce označoval za "smějící se bestie", se přiznávám, že, na rozdíl od krvácející ušlechtilé krve na frontách, mě bavil světácký výpravčí Hubička, orazítkovaná Zdenička, rázná paní Hraběnka i pokakaný Přednosta. A když pan farář rozhodl, že vyléčení Milošova sexuálního problému uloží jako křesťanskou povinnost nějaké farnici, tak jsem na chvíli zapochyboval o svém odporu k církvi. Ale slova jsou slova a na zločinné restituci nakradeného majetku to nic nemění. (13.02.2017)

Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. (23.09.2006)

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny. (13.05.2012)

Co ještě zbývá napsat o životním díle Jiřího Menzela, de facto symbolu Československé nové vlny a snad nejznámějším a nejuznávanějším tuzemském filmu ve světě? Snad jen, že je poměrně škoda, že se Jiří Menzel nepokusil někdy natočit dobrodružný film, kriminálku nebo thriller. Soudě podle závěrečných deseti minut, mohlo by jít o velkolepou luxusní záležitost. 100%. (17.12.2008)