Skřivánci na niti

Naprosto symbolicky končí Menzelův film dlouhým záběrem na sestup do tmy pod zem – protože takový byl na dlouhá léta jeho osud. Jedna z posledních vlaštovek svobodné kinematografie let šedesátých působí dnes syrovým a nečesaným dojmem – různá kvalita obrazu, prudké střihy, kazy v obraze, to všechno připomíná nucené zapomění, které stihlo Skřivánky. Syrová je však i tvůrčí metoda, kterou scénáristické duo Menzel-Hrabal zvolilo. Drsná báseň ve filmové próze, kde lyrickou část obstarávají neutěšené nájezdy kamery na panorama ocelového království krásné Poldi, tu epickou pak útržkovité a silně stylizované dialogy. Skřivánci na niti jsou svéraznou narativní záležitostí, která jen málo řekne o svých aktérech, hlavní řečí je skvostné herectví všech zúčastněných a pak ještě jakoby záměrně nekomentovaná absurdita, kterou Hrabal a Menzel vytříbeně vkládají do provokativní mozaiky. Ta nežaluje a nepatetizuje, ale ve stylu nové vlny dokumentarizuje a odhalením skutečné podoby věcí, jejich podstaty, vyvrhuje na světlo světa děsivou absurditu 50. let ve vší nahotě. Nalezneme tu paralelu s Hrabalovou poezií (Krásná Poldi) i prózou (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), ale i s žalující vypravěčskou neutralitou prozaika Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí). Symbolický svět šrotiště, které zrcadlí svojí dob, je okatou metaforou přetavování člověka do amorfních bloků šrotu, výtečně trefené postavy zase odpovídajícím vzorkem společnosti po třídní bitvě... Kolem a kolem jedna z nejlepších výpovědí o prokleté době, která si žádá diváka pozorně vnímajícího. Asi proto se nikdy nestane obecně akceptovanou klasikou. (14.12.2005)

Mě teda tento film po všech stránkách minul, což je zapříčiněno nejvíce tím, že jsem neměl to štěstí danou dobu zažít a mohu si ji pouze představovat. Rozhodně to však není důvod jediný. Po komediální stránce to bylo holé neštěstí, neboť vtipného tady neráčilo být vůbec nic. Spousta filosofických keců o tom, jak je doba strašná, ale přesto se dovedeme radovat z maličkostí. Jeden totálně blbý milostný románek. A poté už v podstatě pouze závěrečné titulky. Viděl jsem 4 lepší Menzelovy filmy a zároveň žádný horší. Víc než * bych nevykouzlil ani kdybych byl mistr Evropy v praktikování černé magie. (24.05.2012)

I když pravděpodobně riskuju že budu dost neoblíbenej, tak nebudu jak ostatní, a řeknu že horší Český film jsem neviděl. Celý film jen hloupé řeči, a i když herci ušly tak je to fakt šílenost. Příběh je skoro neustále na jednom místě, a dialogy jsou šílené. BTW Dost ale opravdu dost mě dostávají komentáře některých uživatelů, kteří "vědí" jak všechno bylo:-DD (19.03.2011)

"Víte co z vás bude? Ingoti. Přetaví vás doba. Už jen abych se dožil toho, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující je budou kopat do prdele." ___________ Tragikomický snímek Skřivánci na niti je adaptací povídkové knížky 'Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet' od Bohumila Hrabala. Že jde původem o povídkové příběhy zde však ani tuplem nepoznáte. Menzel nejenže fantasticky zachytil poetiku Hrabalova díla, ale zároveň zde bravurně kompozičně prolíná paralelní dějové linky literárního předobrazu, perfektně kombinuje symbolické kontrasty a jednotlivé vypravěčské dílčí nuance. Ty jsou implementovány do poměrně minimalistického měřítka, které je antropomorfizováno do prostředí kovošrotiště. Díky tomu tak Menzel nabízí neobyčejně komplexní studii až panoptikálně archetypálních postaviček, jež jsou vystaveny vůči fanatické ideologii a zatvrzelé antipatii režimu, čímž i vytváří neobyčejně plastický fikční svět . K těmto aspektům je i nutno přičíst nezaměnitelné stylistické zpracování - zejména co se týká famózní práce s kamerou a kontinuálními jízdami, a v druhé řadě estetiky, v níž dominují chladně saturované barvy, které umocňují onen pocit sklíčenosti a kolektivní melancholie, v jejichž bezedných vodách se ony groteskní postavičky snaží pevně chytat stébel sporadické radosti. Skřivánci na niti jsou tak ve výsledku neskutečně malebným a poeticky půvabným portrétem o lidském (ne)štěstí, který je zároveň jedním z vrcholů filmografie Jiřího Menzela. Jo a mimochodem: pasáž s romskou svatbou geniální! .... Zpětné ocenění v podobě prestižní ceny Zlatý medvěd na Berlinale roku 1990, více jak 20 let od uvedení je pouze smutnou připomínkou osudů filmů, jež skončily v útrobách trezorů. (22.09.2020)

Málokdy se člověku stane, aby se při sledování snímku neustále pochechtával a zároveň trpce pokyvoval hlavou nad tím, co právě vidí. Po shlédnutí tohoto snímku, musí být všem jasné, proč tak dlouho ležel ladem v trezoru! Skřivánky na niti natočil Jiří Menzel na motivy povídek Bohumila Hrabala. Děj se odehrává v Kladenských ocelárnách , kam byli posíláni " političtí provinilci " . Vedle nich pracují na šrotišti dívky a ženy uvězněné za pokusy o útěk za hranice ( tzv. kopečkářky). Celý film je sérií paradoxních až groteskních situací vyplývajících z tehdejší doby a politické situace. Především je to, ale oslava z krásy života, překonávající i ty nejhorší překážky v této době politické diktatury! Výborné herecké výkony všech zůčatněných, ale nemůžu nezmínit Rudolfa Hrušínského. Ten je jednoduše geniální a jestli někdo zaslouží označení a přívlastek pan HEREC, tak je to právě on! Už pouze za fakt, že " něco " takového " někdo " natočil, si snímek zaslouží mé plné hodnocení! Raději bych tento snímek vůbec nehodnotil ( myšleno tak, že bych byl raději, aby tato doba a situace vůbec nenastala....) (04.03.2009)