Vesničko má středisková

Tak túto pohodovú komédiu, spoločne so Slavnostmi sněženek a Postřižinami mám z Menzlovej tvorby najradšej. Vôbec mi neprekáža, že ukazuje nereálne idylický obraz socialistickej strediskovej vesničky. Dôležité je, že príjemný pocit zo sledovania radostí a strastí drobných lidiček pretrváva aj po skončení filmu. Ani pri dnešnom x-tom sledovaní som nebol otrávený, ako pri iných filmoch, kde už prvá repríza znamená pre mňa nadľudský výkon. Napriek plnému počtu hviezdičiek si nemyslím, že by tento film mal figurovať v prvej päťdesiatke najlepších filmov všetkých čias. Jeho plná zrozumiteľnosť je predsa len obmedzená hranicami niekdajšieho Československa. A keď som si ho pozrel začiatkom roka 2014, tak mi štyri hviezdičky pripadli primeranejšie. (28.12.2010)

Menzel už má v této době za sebou překrásné pábitelské snímky, jejichž atmosféra je cítit i zde. Hrabala zde nahradil neméně kvalitní Zdeněk Svěrák a jeho osobitý humor, který dokonale ladí s výbornou režií. Prostor zde dostává i několik v podstatě neznámých herců i hereček, pro které byl tento film rozhodně zásadním. Pro uvolněnější atmosféru tu máme Miladu Ježkovou a její civilní herectví, Milena Dvorská mi osobně také zpříjemňuje celý snímek. Absolutním skvostem je zde ovšem Rudla a jeho překrásné básnění. Vše podbarveno velmi přesnou hudbou Jiřího Šusta. (10.06.2013)

"Vo každým teleti si vedu agendu... co otec, jakej to byl bejk, co matka, jaká to byla kráva." Po ránu vyskočím z postele, posnídám rohlík, vyvenčím Karla von Bahnhof, trochu se pokochám při jízdě a spěchám do práce, abych pomohl Pávkovi zbourat Pražákovi sloupek. Po práci si dám pivo ze sedmého schodu, skočím si do kina na senzační rumunský film a popřemýšlím o prohlídce pelhřimovského krematoria. Jsem sice momentálně poněkud zaostálý, ale snad to na funkci nebude mít vliv a budu se moci u tohoto snímku ještě mnohokrát pobavit. (19.04.2014)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

Klasická česká (tragi)komedie vyrůstající z kořenů stereotypní československé vesnice. Setkání Svěrákova rukopisu a Menzelovi poetiky snad nemohlo dopadnout lépe. Navíc za doprovodu příjemného hereckého ansámblu, kterému dominuje cynický Hrušínský a momentálně zaostalý Bán. Jak se sluší a patří, řada kultovních hlášek a situací. Vždy si pustím radši než stokrát omílané Dědictví nebo Slunce, seno sérii. (08.07.2005)