Na pár krokov

Je to krásně natočené hlavně pro náctileté či věčné "snílky", kteří doufají, že zamilovat se můžete opravdu kdykoliv a v jakékoliv životní situaci. Je to opravdu hodně romantické, jako ušité pro náctileté a pro uvědomí si, že pokud nejste nemocní jako naše hlavní postavy - máte se jako prase v žitě. Najednu stranu jsem za tyto témata vždy ráda, protože to opravdu poukáže na to, co máme a máme za to být rádi. Sprouse je fešák a rozumím tomu, proč se na něj rádo dívá ;) S Richardson mi neskutečně sedli ;) Nicméně příběh Barb byl jistě také zajímavý. Co ale pro mě mělo ve filmu tu nejsilnější strunu, na kterou hrála - tak to byla hudba. Myslím si, že tento film je ukázkou toho, jak dokáže hudba jen umocnit zážitek z daných scén a vyzdvihnout co vidíte. (08.08.2024)

Vezměme v úvahu otázku, jak by se daly filmy měřit podle smutnosti. Nenapadá mě nikdo, kdo by byl vhodným kandidátem k předloze tohoto prapodivného hodnocení a já asi také ne. U tohoto filmu mi však trvalo docela dlouho, než jsem se rozbrečela, přestože jsem měla namále. Ale pak už jsem nemohla přestat. A nepamatuju si film, který mi ležel v hlavě tak dlouho, jako tenhle. Film byl úchvatný, nenucený a pořád se v něm něco dělo, jako bych zapomněla, že někdy skončí. Stále jsem očekávala smrt někoho z protagonistů, ale ne se strachem nýbrž s nadějí k ukončení nejen jejich trápení ale i toho mého. A přesto jsem doufala, že se to nestane a že všechno dobře dopadne a také doufala, že to dopadne špatně, protože jinak by pak film nemusel mít takovou váhu. A dopadlo to přesně tak, jak mělo. Film celý byl přesně takový, jaký měl být. -- Hlupáci, kteří zde píšou, že by v jejich věku nebyli schopni vymyslet a říct to, co oni si neuvědomují, že tito lidé jsou mnohem hlubší než my. Že když je někdo tak blízko smrti, přemýšlí úplně jinak, je dospělejší. To vezměte v úvahu a buďtě rádi, že to nemusíte být vy. (01.03.2021)

Tak tenhle film mě hodně překvapil! Patří do té sekce filmů, které miluji a nesnáším zároveň, protože je většinou probrečím. Tento jsem snad probrečela nejvíc. Je to krásný, ale smutný film se silným námětem. Tématem je podobný snímku "Hvězdy nám nepřály", ale o dost lepší. Jsou tu sympatičtí herci a soundtrack, který celu story podtrhuje. K tomu je snímek inspirovaný skutečnou osobou, která trpěla stejnou nemocí, jako hlavní postavy ve filmu. Dál už nebudu spoilerovat a doporučuji. Knihu si určitě přečtu. (04.10.2019)

Už to skoro vypadá, že slušná teenage rom-com se nedá natočit bez toho, aby alespoň jeden z hlavních hrdinů umíral na nevyléčitelnou nemoc. Za poslední dobu mě napadá třeba The Fault in Our Stars nebo Departures. I tady jsou postavy příjemné a celkově to utíká, navíc v závěru emoce fungují, takže stojí za podívání. Tyhle příběhy jsou vlastně i přes to umírání (a fakt, že jedou jako přes kopírák) docela koukatelné. 70 % (30.12.2019)

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Před pár lety (asi to celé odstartovalo 50/50 Josepha Gordona-Levitta – 2011, Teď a tady s Dakotou Fanning – 2012, či Hvězdy nám nepřály se Shailene Woodley – 2014) se s podobnými teenagerovskými látkami roztrhl pytel, mnohé se nicméně nepodbízely, nenutily lacině vytahovat kapesník, hrdiny spojovala prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. Jindy to s tou laciností bylo přesně naopak. Five Feet Apart stojí někde uprostřed. Tentokrát mají ona i on cystickou fibrózu (netušil jsem, že je to až taková svině). A dost mizerné vyhlídky. Její stereotypní nemocniční život naruší právě on, který naopak vedle jejího přísného přístupu k léčbě povinnosti fláká a k testování nového léku přistupuje netečně. Chemie mezi ústřední dvojkou je hmatatelná, emoce zaručené. Jen je to celé oproti výše zmíněné trojici patetičtější, naivnější a dialogy jsou až přespříliš uhnětené pro své cílové publikum. Tvůrci přesto dvojici i přes fádní nemocniční prostory nepasují do stereotypních pozic a párkrát i docela mile překvapí. A Haley Lu Richardson si už nějakou dobu všímám mnohem důkladněji. (15.10.2023)