Na pár krokov

Atypický teenage romantický film, odohrávajúci takmer výhradne v nemocničnom prostredí. Príbeh s klasickými prvkami, ktorému sa (samozrejme) nepodarilo vyhnúť klišé momentom, ale to som ani nečakal a ani to, aby to bol film, kde tlačenie na citov je trošku minimalizované (pretože toto v tomto konkrétnom prípade je takmer nemožné). Napriek tomu film ako celý z nejakého dôvodu „funguje“ (aj keď je to po prvom videní veľmi krehké – možno časom už to bude pevnejšie). A jednoducho si to neviem vysvetliť. Z hry dvojici H. Lu Richardson a C. Sprouse som cítil úprimnosť (hlavne keď som sa pozrel do ich očí), páčili sa mi nápady na organizáciu spoločného programu (oslava narodenia, rande). (A áno, za určitých podmienok môže existovať „Sex“ bez dotyku. Stačí, keď sa pozriete do očí zamilovaných.). Film obsahuje nemalý počet idealizovaných a „dokonalých“ scén (fakt existujú takéto nemocnie s takým personálom?). Na poste „vedľajších hercov“ bol najvýraznejší M. Arias. Pekný a dojímavý záver (mám na mysli rozlúčku zamilovaných), pri ktorej len málokto dokáže zabrániť slzám v očiach. P.S.: Vážte si svoje zdravie a ten „čas“! Osobné hodnotenie: 80% (****) (29.09.2019)

Příjemně, svižně rozverný začátek, přehnaně (očekávaně) "slzičkodojný" konec. Teenagerská romance dvou mladých, sympatických, nevyléčitelně nemocných lidiček, kteří v prostředí špitálu zápasí s nepříznivými prognózami ("hvězdami") o naději na pár let života… či obyčejnou lásku, přestože se k sobě nemohou přiblížit na tři kroky. Klišé, upřímné a dlouhou dobu nevtíravé, ve druhé polovině přeci jen lepkavě přitlačí na pilu těžkotonážního melodrámatu. (14.12.2021)

Byť se to může zdát jako kýčovitý klišé, tak to má něco do sebe. Je to něčím jiný. Možná je to neokoukanými herci (jak Haley tak Cole jsou vážně strašně sympatická dvojka), možná je to samotnou atmosférou nemoci. Asi tu ani tak nejde o ten samotný příběh, jako o emoce, které má divák cítit. Já je cítila, takže za mě film splnil účel, kvalitně jsem si pobrečela a zase jsem si o něco víc začala vážit zdraví svýho a svých blízkých. (19.01.2021)

Už to skoro vypadá, že slušná teenage rom-com se nedá natočit bez toho, aby alespoň jeden z hlavních hrdinů umíral na nevyléčitelnou nemoc. Za poslední dobu mě napadá třeba The Fault in Our Stars nebo Departures. I tady jsou postavy příjemné a celkově to utíká, navíc v závěru emoce fungují, takže stojí za podívání. Tyhle příběhy jsou vlastně i přes to umírání (a fakt, že jedou jako přes kopírák) docela koukatelné. 70 % (30.12.2019)

Hvězdy nám nepřály. Jenže trochu jinak. Trochu méně ve všem a trochu víc pateticky. Tyhle filmy o smrtelných nemocech jsou takové těžkopádné v tom, jak ždímají ty city z diváka tou lineární cestou. Všechno je terminální a deterministické a hrdinské. To je samozřejmě správně. Ale já asi možná i hypochondricky se prostě ošívám. (24.07.2022)