Dillinger
Réžia:
John MiliusScenár:
John MiliusKamera:
Jules BrennerHudba:
Barry De VorzonHrajú:
Warren Oates, Ben Johnson, Michelle Phillips, Cloris Leachman, Harry Dean Stanton, Geoffrey Lewis, John P. Ryan, Richard Dreyfuss, Steve Kanaly, Frank McRae (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém režisérském debutu se John Milius, jinak vynikající scenárista stojící například za Coppolovou Apokalypsou, rozhodl natočit biografický příběh muže, který byl ve své době jedním z největších postrachů a zároveň idolů Spojených států amerických. Jmenoval se John Dillinger, byl to gangster a ve třicátých letech, kdy se Amerika topila v krizi, se mohl honosit nálepkou „veřejný nepřítel číslo 1“. Vykrádal banky, zabíjel, měl obrovské charisma a stejně tak mohl být chodící reklamou na ješitnost. Především však dokázal společně se svou bandou vytrvale unikat spravedlnosti a ještě se jí smát do očí. Tím ale jen víc a víc motivoval agenta FBI Melvina Purvise, který lovu na Dillingera a jeho samopal zasvětil několik let svého života, aby ve svém úsilí neustával. A nakonec se jeho snaha vyplatila. Hlavní roli slavného zločince bez pudu sebezáchovy, který se při každém přepadení raději hned představil, ztvárnil v briskním kriminálním retrodramatu z roku 1973 Warren Oates, úlohu jeho federálního stínu pak držitel Oscara Ben Johnson. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Film o Dillingerovi a jeho bandě gangsterů versus snaha polocie o jeho dopadení. Při akci se obvykle představil - I am Dillinger, což mu často napomohlo výrazně zmírnit odpor přepadené banky. Přestože to byl mimořádný ničema, měl určitý nimbus až lidového hrdiny v tehdejší době. Vcelku slušná gangsterka avšak nijak nepřevyšuje nějak mimořádně obdobné typy filmů. ()
Warren Oates a Ben Johnson, bráchové z Divoké Bandy tentokrát proti sobě jako gangsterskej hrdina John Dillnger a FBI zmrd Melvin Purvis, navíc je Oates (ikdyž o něco starší) Dillingerovi fakt podobnej viz>http://imageshack.us/f/600/dillingeroates.jpg/. Veřejný nepřátelé jsem ještě neviděl ale nemyslím že by to překonalo zážitek z této klasiky. ()
John Millius natočil dobrý film, ale vzhledem k tomu, že přišel po snímcích jako "Bonnie a Clyde" a "Zapadákov", přece jen už to nebylo tak silné, i když se filmu "Dillinger" musí nechat, že jsou zde celkem dobré násilné scény, kdy sem tam i máte pocit, že to ten herec opravdu koupil. Jinak ale jak říkám, byly tu jiné a hodně podobné filmy před ním. ()
Neviděl jsem nové zpracování z roku 2009 a popravdě ani nemám zájem. Gangsterky nikdy nepatřily k mým vyhledávaným žánrům, ale tentokrát jsem si s nadšením vychutnal tuhle precizní old-schoolovou záležitost o jedném z nejslavnějších zločinců Spojených států amerických, jehož podobizna dodnes zdobí terče na cvičných policejních stříleních. Warren Oates je Dillingerem nepoddajným, drsným, zároveň hláškujícím a charismatickým, je Dillingerem duší i tělem. Zločinec a vrah zde zůstal atraktivní postavou, aniž by ho mě tvůrci při tom nutili jakkoliv adorovat či obdivovat, což jen oceňuji a prakticky k filmu jako celku nemám vážnější výhrady. Nádherná meziválečná atmosféra 30. let, jaká se tvůrcům podařila vytvořit, přímo zdobí Miliusův film, který jinak umně střídá komornější i odlehčené chvilky ze života legendárního Dillingera, dokumentárně laděnou sérii lupičských přepadení (skoro až ve stylu reportáží) a svižně nasnímanou akci (mj. série několikaminutových přestřelek!). [90%] ()
„Ja vykrádam banky. Čím sa živíš ty?” • Životopisný portrét drsného bankového lupiča a Verejného nepriateľa č. 1 - Johna Dillingera [Warren Oates], ktorý sa z estetickej stránky inšpiroval titulom v podobe - Bonnie a Clyde, alebo, čo sa teda konkrétne týkalo i naprosto „brutálnych prestreliek,” tak práve vtedy sme zase ani neboli vôbec ďaleko vzdialenými od Divokej bandy Sama Peckinpaha, ktorý v podstate túto metódu zobrazovania násilia ešte oveľa viacej zdokonalil, nakoľko priamo čochvíľa hneď [u]vidíte, ako sa takýmto spôsobom zasiahnutý antagonista totálne zvíjal od strašnej bolesti, keďže podoba takéhoto umierania určite sakramentsky bolela; to je asi v skratke debutový titul od Johna Miliusa, v ktorom neboli ušetrení ani úplne bežní civilisti, ktorí akurát prechádzali okolo „bodoch epicentier,” kde sa vskutku zväčša zamiesilo i na pomerne dosť divoký stret zločincov proti strážcom zákona na čele s rozporuplným agentom FBI - Melvinom Purvisom [Ben Johnson], ako jeho hlavným náprotivkom, ktorý išiel po ústrednom antagonistovi, ako po údenom, pričom samotné postupy, ako toho vlastne docieliť, sa častokrát rozchádzali s akoukoľvek zakorenenou morálkou, keď som si dokonca miestami i tieto dva na smrť znepriatelené tábory [po]mýlil, pretože autorovi sa podarilo hodnoverne zobraziť atmosféru nielen z priameho pohľadu pejoratívnych jedincov, ale zároveň sa taktiež pozrieť i pod plesnivé klobúky predstaviteľom Federálneho úradu pre vyšetrovanie, ktorých zaužívané metódy koľkokrát hraničili s porušením práv dotknutých osôb; skrátka, estetika „Divokého západu,” nenechala na seba príliš dlho čakať! → jednoducho ju majú vštepenú vo svojej genetickej výbave, s čím proste nič nenarobia. • Možno nebyť predsa trocha viac zromantizovaného scenára zo strany J_M, tak by som zrejme šiel až kamsi do maximálne možného hodnotenia, lebo úroveň to malo mimoriadne vysokú a pôsobivú, no ani bez „hluchých miest,” sa to napokon akosi tiež nezaobišlo ← a jestvuje totiž i jedno obdobné spracovanie na konci prvej dekády XXI. storočia... ()
Galéria (35)
Fotka © American International Pictures (AIP)
Zaujímavosti (24)
- Ve filmu je chicagský bankovní strážce O'Malley zabit Dillingerovým (Warren Oates) gangem při pokusu o loupež. William Patrick O'Malley byl členem východochicagské policie, který byl zabit 15. ledna 1934. Stejně tak je zobrazen člen Dillingerova gangu Eddie Green, který je zabit při útěku; ve skutečnosti byl Green zabit v březnu 1934. (classic)
- „Můj otec mi vždycky předpovídal, že do 21 let skončím v San Quentinu,“ řekl John Milius. „Nechtěl bych ho příliš zklamat. A tak jsem tady... a režíruji film o Johnu Dillingerovi, největším zločinci, který kdy žil,“ dodal. (classic)
- Během scény v chicagské restauraci zazní tango „La Cumparsita“ z roku 1917, které bylo populární ještě ve 30. letech 20. století, a poté píseň „Beyond the Blue Horizon“ z filmu Monte Carlo z roku 1930. (classic)
Reklama