Fukušima

Snímek, který mapuje průběh havárie fukušimské jaderné elektrárny poněkud nešťastným způsobem. Jeho vyprávění působí z větší části trochu amatérsky - neuspořádaně a místy až chaoticky ... bez ohledu na reálnou (neuspořádanou až chaotickou) situaci, která v té době patrně panovala na místě, neboť s průšvihem takových rozměrů vůbec nikdo vážně nepočítal (což je vlastně pochopitelné, protože v takovém případě by na východním japonském pobřeží nikdy nikdo žádnou jadernou elektrárnu nepostavil). A tak se v ději naprosto ztrácí hrdinství a nesmírná obětavost zaměstnanců elektrárny, kteří se s neobyčejným nasazením snaží zabránit katastrofě, do poslední chvíle zůstávají na místě - a počítají se smrtí. Naopak diletantský přístup vedení země (obzvláště jejího premiéra) a bezradnost ústředního krizového štábu jsou patrně vylíčené vcelku realisticky, neboť jde - alespoň zpočátku - v první řadě o přístup POLITICKÝ či politice ustupující, což je typické ... nejen v Japonsku. Velká škoda nevyužitého potenciálu ... 2,5* ... P.S.: Překvapila mě absence jakéhokoli záchranného systému ... zejména v Zemi vycházejícího slunce, která si zakládá na své vyspělosti a na dosaženém technologickém pokroku. Vypadá dost divně - jako ze zlého a trochu absurdního snu, když zbude prakticky jen JEDNO nepoškozené hasičské auto (z původních TŘÍ) a žádné jiné odnikud nepřijíždí. A nakonec se zdá, že nebýt Američanů, kteří v rámci mezinárodní pomoci do postižené oblasti přilétají vrtulníky s balenou vodou, všichni evakuovaní by patrně zemřeli žízní. Navíc tahle krátká vsuvka nechtěně působí jako placená reklama na US Army. (02.02.2022)

Je vidět, že spousta komentujících nemá nejmenší páru o japonské kultuře, zvyklostech, ale i chování Japonců samotných. Stejně tak tu zřejmě většina neviděla jediný japonský film - o Japoncích se ví, že hrát moc neumí, dost přehrávají, což je i případem tohoto filmu, který je ale i přesto herecky na dobré úrovni. Když už se odprostím od znechucení zdejšími barbary, musím říct, že mě nakonec příběh Fukušimy mile překvapil. Ať už podcenili cokoliv, stále situaci zvládli s mnohem větší gracií, než ti sovětští pokrytci z Černobylu. A byť je provázelo i nehorázné štěstí, bez něhož by dneska byla zřejmě polovina Japonska neobyvatelná, stále jde o úctyhodný příběh skupiny zaměstnanců ochotných položit za svou zemi život. Ano, místy opravdu přehrávaný, přehnaný a napěchovaný emocemi navíc... Ale proboha, je to film! Samozřejmě, že si nezadá s výborným seriálovým ztvárněním Černobylu, ale stále je to víc než dobře sledovatelný a napínavý snímek mapující skutečnou událost a přibližující, jak moc nebezpečnými jaderné technologie vlastně jsou. (08.01.2021)

Když brutálně přehrává i největší dostupná asijská herecká kapacita Ken Watanabe, tak jsem pochopil, že nejde o ochotnické pseudoherectví všech zúčastněných, ale že jde prostě o japonskou kulturu a jejich styl vyjadřování. Bohužel - při vší úctě k padesátce statečných zaměstnanců - mi tento styl neumožnil ponořit se do děje a celou dobu to na mě působilo, že koukám na amatérský film. Černobyl byl natočen poevropsku, takže se mi více vryl pod kůži. (11.04.2023)

Promarněná příležitost, totiž - dost nevyrovnaný film a náhlým přechodem do šťastného konce. Větší část filmu zabírá popis práce "Fukušimské padesátky", jejich statečný boj, leč - pro laika byly různé odborné výkřiky dost těžko pochopitelné. Takže k tomu lepšímu patřil spíše pohled na byrokracii, která celou záchrannou akci provázela a která práci záchranářů ztěžovala. Závěr byl naopak moc rychlý, odehrál se asi v pěti minutách, kdy se někteří ze záchrancůl setkali se svými rodinami. Ale ani jsme se nedozvěděli o skutečném počtu ozářených a obětí katastrofy. (16.04.2023)

Po úspěšném a opravdu dobře zpracovaném seriálu Černobyl se japončíci opičí. Asi doufali, že úspěch určitě následují. Opak je pravdou. Uplakané, hysterické, navoněné, pronárodní, dlouhé, uřvané. Samé řediteli Jošidó, pane Jošidó, Jošidó!!! Ač vážné téma, tak směšné. Prostě japonské. Závěr: nedoporučuji. (19.04.2021)