Fukušima

U věčně afektovaných Japonců si nikdy nejsem jistý, jestli strašlivě přehrávají, nebo věrně hrají věčně afektované Japonce. Tentokrát už to ale bylo tak teatrální, že tomu nestíhal držet krok ani český dabing. Tři hvězdičky za zajímavé téma, velice slušné vizuální efekty a taky trochu z úcty k pracovníkům elektrárny. Určitě ale nečekejte něco tak kvalitního, jako byl seriál Černobyl. (06.01.2021)

Snímek, který mapuje průběh havárie fukušimské jaderné elektrárny poněkud nešťastným způsobem. Jeho vyprávění působí z větší části trochu amatérsky - neuspořádaně a místy až chaoticky ... bez ohledu na reálnou (neuspořádanou až chaotickou) situaci, která v té době patrně panovala na místě, neboť s průšvihem takových rozměrů vůbec nikdo vážně nepočítal (což je vlastně pochopitelné, protože v takovém případě by na východním japonském pobřeží nikdy nikdo žádnou jadernou elektrárnu nepostavil). A tak se v ději naprosto ztrácí hrdinství a nesmírná obětavost zaměstnanců elektrárny, kteří se s neobyčejným nasazením snaží zabránit katastrofě, do poslední chvíle zůstávají na místě - a počítají se smrtí. Naopak diletantský přístup vedení země (obzvláště jejího premiéra) a bezradnost ústředního krizového štábu jsou patrně vylíčené vcelku realisticky, neboť jde - alespoň zpočátku - v první řadě o přístup POLITICKÝ či politice ustupující, což je typické ... nejen v Japonsku. Velká škoda nevyužitého potenciálu ... 2,5* ... P.S.: Překvapila mě absence jakéhokoli záchranného systému ... zejména v Zemi vycházejícího slunce, která si zakládá na své vyspělosti a na dosaženém technologickém pokroku. Vypadá dost divně - jako ze zlého a trochu absurdního snu, když zbude prakticky jen JEDNO nepoškozené hasičské auto (z původních TŘÍ) a žádné jiné odnikud nepřijíždí. A nakonec se zdá, že nebýt Američanů, kteří v rámci mezinárodní pomoci do postižené oblasti přilétají vrtulníky s balenou vodou, všichni evakuovaní by patrně zemřeli žízní. Navíc tahle krátká vsuvka nechtěně působí jako placená reklama na US Army. (02.02.2022)

Spíš hraný dokument než cokoli jiného. 1) Neumím kvalifikovaně posoudit, jak přesně jsou vylíčeny události katastrofy, ale po zběžném průletu internetem mi připadá, že docela dost._____ 2) Japonská polofeudální mentalita činí film zajímavějším: neustálé úklony, omluvy, řvaní, emoce._____ 3) Snímek prakticky nemá hluchá místa._____ 4) Dialogy si autoři vypůjčili z nějakého céčkového scifi filmu. Pokud jde o odbornou terminologii, běžný divák (já třeba) vůbec netuší, o čem je místy řeč._____ 5) Chybí mi nějaká sebereflexe, zhodnocení celé katastrofy. Film lehce zaznamenává voluntaristická rozhodnutí vyšších orgánů, ale celé je to jen v náznaku._____ 6) Neodpustím si poznámku k některým komentátorům. Očividná neznalost japonské kultury, neschopnost ji pochopit (a tím méně akceptovat) spolu se stejně očividným nedostatkem životních zkušeností a v některých případech i se zřejmým inteligenčním deficitem vede u mnoha komentátorů k jednoznačnému odsouzení ve stylu: nerozumím tomu, tak je to špatné. Doporučuji všem přečíst si odpadové a jednohvězdičkové komenty. (14.01.2021)

U mňa Černobyľ nazabodoval a naopak toto sa mu zhruba vyrovná. Mne sa páči to zobrazenie japonskej kultúry, najmä zmysel pre povinnosť, poctivosť, ale aj úctivosť. Ono je známe, že kým inde sa pri tragédiách rabuje, v Japonsku po tých zemetraseniach ľudia poctivo stáli v radoch, obchody ostali neporušené. Takže môj obdiv patrí Japoncom a preto hodnotím vyššie aspoň priemerom, hoci minimálne tretina filmu bola nudnejšieho charakteru. (08.01.2021)

Když brutálně přehrává i největší dostupná asijská herecká kapacita Ken Watanabe, tak jsem pochopil, že nejde o ochotnické pseudoherectví všech zúčastněných, ale že jde prostě o japonskou kulturu a jejich styl vyjadřování. Bohužel - při vší úctě k padesátce statečných zaměstnanců - mi tento styl neumožnil ponořit se do děje a celou dobu to na mě působilo, že koukám na amatérský film. Černobyl byl natočen poevropsku, takže se mi více vryl pod kůži. (11.04.2023)