Myšiak Stuart Little

Littleovi chtějí svému malému synovi pořídit brášku, a tak vyrazí do nejbližšího dětského domova. Místo sirotků a odložených dětí si však vyberou mluvící krysu a diví se, že z toho jejich "lidský synek" není tak odvázaný jako oni... Efekty jsou možná dobré, ale z morálního hlediska se jedná o hnus. Nebýt "Snížka"... (16.07.2011)

S touhle pohádkou o malém myšáčkovi nemám nejmenší problém. Vtipná a zábavná podívaná nastává v okamžiku, umíte-li jako dospělec dát svůj mozek do režimu „off“, přijmout cokoli a hlavně nic neřešit. Tatínek má skvělé hlášky, jako např. „členové rodiny se nejedí“, velmi kladně hodnotím Stuartovu animaci, dokonalou kocouří bandu a v neposlední řadě chválím úchvatnou hudbu. (27.06.2014)

Fúha, už ako decko som nemal tento film rád z dôvodu, že tá rodina bola celá akási divná, naivná, priteplená (pardon za expresívny výraz) a neviem čo všetko. Je to výmysel, to je jasné, ale ide o tú myš a nie o to, že si vymyslíme dokonalú rodinu, ktoré nemá chybu. Viem, dôvod môjho rozhorčenia nie je pádny, ale proste ma to vytáčalo. Ale ako scény s loďami a celkovo s hračkami a celým Stuartovym svetom boli fajn. (06.11.2013)

Nějak mě to neohromilo ani když jsem tento animák viděl jako mnohem menší, kdy se mi podobné volovinky celkem zamlouvaly. Dnes by to byl zřejmě čistý odpádek. Tehdy jsem to tak nejspíš neviděl. Bohužel si z filmu nepamatuji vůbec nic a ani nemám zájem si paměť osvěžit. Po nahlédnutí do galerie se mi pár vzpomínek vrátilo. Scénář je debilní. Vůbec nechápu proč něco tak stupidního Shymalan napsal a zbytečně si pokazil reputaci. Za sebe slaboučká hvězda. (25.06.2013)

Adopce je záležitost chvályhodná a úctyhodná, preference hlodavce před dítětem zcela pochopitelná (míň žere), a koneckonců nějak scénárista (věřte-nevěřte: M. Night Shyamalan) myšáka do rodiny Littleových musel dostat. Malá rodinka, čítající patologicky hodného taťku (dr. House byl zamlada lidumil :), stepfordskou mamku, obrýleného legitimního potomka a prevítského angoráka, se rozroste o digitálního myšáka, který je posléze ztracen a zase nalezen a všichni žijí šťastně až do dalšího dílu. Nejsem cílová skupina podobných záležitostí, a Stuart není zrovna můj typ, ale oceňuju přirozeně působící koexistenci živých a neživých postav (v obou kategoriích u mě jednoznačně vedou členové kočičího gangu). Škoda, že se do české verze nedostala scéna s klavírem a písničkou Heart and Soul nebo s identifikací podezřelých. Ostatně na skutečný humor dochází, až když se Stuart konečně ztratí. „Jaká je šance, že Stuarta ještě uvidíme?“ „Chcete pravdu?“ „Eh… ne.“ (12.08.2013)