Smäd po živote

O van Goghovi som vedel iba to, že to bol holandský maliar, čo si odrezal ucho, a že namaľoval známy obraz Slnečnice, ktorý sa aj objavil vo filme. Preto mi tento biografický film dostatočne priblížil život známeho maliara. Film krásne vykresľuje van Goghovú rozorvanú dušu, ktorá má nebezpečné psychotické stavy. Film pôsobí napäto až naliehavo, podobne ako bol celý život sám van Gogh, skvele zahraný Douglasom. (14.07.2017)

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. (03.04.2008)

"In his memoir "The Ragman's Son" Kirk Douglas recounted that John Wayne attended a screening of the film, and was horrified. "Christ, Kirk! How can you play a part like that? There's so few of us left. We got to play strong, tough characters. Not those weak queers," Wayne said. Douglas tried to explain, "It's all make-believe, John. It isn't real. You're not really John Wayne, you know." Wayne (born Marion Morrison) looked at him oddly, as if Douglas had betrayed him." Cokoliv si přečtu o Johnu Waynovi ve mně ponouká nenávist vůči Johnu Waynovi a cokoliv si přečtu o Kirku Douglasovi ve mně vzbuzuje lásku ke Kirku Douglasovi. Film samotný zestárl/zastaral trochu víc, než jsem doufala, ale pořád je dost frenetický. (09.09.2022)

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." (24.01.2014)

V tomto životopise som sa cítil ako prevtelený do Vincenta van Gogha aj s jeho problémami a túžbami a hoci jeho výtvarné dielo nepoznám, takéto podanie životopisu ma napĺňalo. A najviac určite Vincentove dialógy s jeho kamarátom Paulom, v ktorých každá druhá veta by stála za citovanie. –––– Když se dívám na tvé obrazy, tak vidím, že maluješ moc rychle. – Ty se moc rychle díváš. –––– Mám je rád tlusté, zkažené a ne moc chytré. (30.11.2013)