T-34

Bohatýrské bukkake heroismu, patosu a obžersky inscenované tankové akce. Juvenilní válečná fantazie se propojila s fetišistickou adorací T-34 a dala vzniknout jednomu z nejpompéznějších a zábavně nejzhůvěřilejších filmů všech dob. Formálně je to jako Michael Bay s kapačkou vodky nastřelenou rovnou do srdce a koncepčně jak to nejklukovštější od Davida A. Priora. Zatímco americká filmová propaganda vždy cílila na srdce, zakládala si na emocích i příběhu a díky tomu vábila a obluzovala, Rusové válcují a dobývají diváky hysterií a ohlušujícím spektáklem. Jestliže ale klasiky typu "Pád Berlína" představují palici, která lidem v pomalém manuálním tempu do hlavy vtlouká kýžené ideály a hodnoty, pak "Legenda jménem T-34" je přetaktovanou sbíječkou s nitro pohonem (není náhodou, že Sidorov předtím točil boxerské bijáky). Kam se hrabou největší americké blockbustery, takhle rozmašírovanou hlavu jsem neměl snad od prvního dětského zhlédnutí "Komanda". Doufám, že brzy vznikne sequel a crossover "T-34 vs. Godzilla vs. Kong". (03.04.2021)

Tí Ivani sú dobrí. ____ Toto je skvelá akčná komédia o T-34, ktorá dáva slovnému spojeniu „sovietsky tankista“ opäť ten legendárny rozmer, čo malo kedysi – akurát v súčasnom zábavnom „cool“ balení.  Bitky na začiatku a konci sú skutočné tankové orgie, nie v zmysle kvantity, ako staré sovietske eposy, ale súčasného akčného remesla... – no a všetko medzi tým je proste rozprávka o bohatieroch, chlapčenský príbeh, naivný konštrukt alebo aj smiešna propaganda (respektíve chytrá, propaganda prostredníctvom zábavy), či vlastne všetko dokopy. Dokonale sebestačná posádka, ktorá si v ruskej stepi vystačí s pár pešiakmi a v srdci Tretej ríše s jednou tlmočníčkou, spája kvality nezničiteľného Ramba, ktorý prežije nejaké tri roky nacistického lágru ako trochu menej pohodlnú stanovačku, nezdolného vlastenca, ktorého Matička Rus odkojila mliekom a železom, žoviálneho chlapíka, čo si v okamihu získa srdce celého mestečka uprostred nemeckej ríše, uvedomelého ľudomila, ktorý bude šaškovať s Nemcami, lebo ich ako obyčajných ľudí v susedstve zajateckého tábora nepovažuje za nepriateľov a strategického génia, ktorý ešte s trochou šťastia navyše mohol hádam aj sám vyhrať celú druhú svetovú vojnu... – to je teda obsah toho velebeného pojmu: „sovietsky tankista“. Najprv to vyzerá, že len oni jediní hádam zastavili náckov pred Moskvou...  - a potom im už len málo chýbalo k tomu, aby dorazili aj Tretiu ríšu zvnútra. Nakoniec už len škoda, že tam nebolo napísané TRUE STORY. ____ Zaujímavým postrehom je, že podľa tohoto ešte aj zo Západu prišli do Čiech Sovieti skorej ako Američania. No veď kľudne dajte dvojku o oslobodení Československa a dobytí Berlína... (19.01.2022)

V prvé řadě je to legenda, tudíž jsem čekal to, co legendy nabízí. Zveličenost, patos, přehnanost a hrdinství. Všechno jsem dostal dvojnásobnou měrou a k tomu hromadu skvělých cool záběrů, zpomalovaček a epických tankových bitev, který se pravděpodobně nemohly stát. Ale hej, fuck it, je to ruská legenda. Navíc se mi akorát potvrzuje to, že Rusové umí hodně dobře točit a hrát si s kamerou. T-34 si píšu na seznam guilty pleasure. Tohle je film pro mě, kde nad tím nemusím přemýšlet. 5* a.k.a 90% (10.06.2020)

Solidní válečný snímek, v němž vyjma nádherné vojenské techniky a několika velkolepých soubojů stojí za zmínku i zázračná ruská fyzika ohýbající prostor. T-34 mi většinu stopáže přišel jako laciná variace na snímek "Fury", s nímž má dílo režiséra Alexeje Sidorova společných několik opěrných bodů. Ve finále Vás tedy zamrzí jen delší stopáž, která nabídne několik hluchých míst, děravý scénář a mizerné CGI, které je občas vážně k smíchu a působí vážně lacině. Avšak až na tyto detaily se v rámci možností a přimhouřeného oka jedná o oddechovou válečnou podívanou, při níž budou fanoušci Druhé světové války, potažmo tanků a tankových soubojů jásat nadšením. Na samotný závěr musím ocenit fakt, že němečtí vojáci skutečně mluví německy. To je věc, která se v moderních válečných snímcích stává velmi ojedinělou. Dobrá práce! (13.02.2019)

Za kouřovou clonou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je v tanku načálnik. Nejprve vodka zažbluňká, potom diesel zakuňká, pod pásem hrkne, posádka krkne, a teprve pak se v průlezu objeví Rusosníček.... Chvíli po vstupu páteřních vojsk evropské části dnešního NATO, kdesi ve Zmrzlé Prdeli, zahřívané jen krví dezorientovaných rudoarmějců, šlo z úzkých do ještě tenčích. Bylo třeba krýt ústup rodících matek, jednonohých batolat a štábních důstojníků s hemeroidickými výhřezy. Naštěstí dorazil poručík Ivuškin, malaďéc, který z pozůstatku vojclů sestavil posádku, co by si zástupce stroje Rudý namazala na komisárek. I se Šarikem. Po kratším motivačním proslovu vidí všichni ti, co ještě nebyli demobilizování do hrobu, že Ivuškin je lahodný na duchu i po těle, vznikl zkřížením Timura s Pavlíkem Morozovů, v každém očku mu jasná hvězda svítí a aby byl plně užitečný, v prdeli permanentně ohřívá láhev s mlékem pro případného okoldoucího podvyživeného kojence. Jsou tedy strženi jeho nadšením a s písní na rtech kráčí zdechnout v pancéřované rakvi. Samotné bojové lapálie pak jsou velice zdařile natočeny a míjející se granáty si ve zpomalených záběrech třesou ručičkami, přejíc si orgastické odbachnutí. Triková stránka filmu všeobecně stojí za zhlédnutí. I onen úvod, co jsem tak obšírně a pravdivě popsal, samozřejmě. Samozřejmě, že pravdivě! Později se však děj poněkud vymyká z reality a od okamžiku, kdy (spoiler) je muklům předán pohyblivý cíl i s municí, vykloubí se úplně. Pak už si prostě ruský člověk popustil uzdičku, leckdy i fantazii, a jede si scífko jako vyšité. Ovšem stále ještě efektně natočené. No nic, to už si dokoukejte sami, jen bych ještě rád upozornil na roli Irči Strašnobaumky. V Priťaženje (za vlasy) se snažila rozcabit ufonovi, zde se na první pohled zamokřila z olysalého, seřezaného, omrzlého, zavšiveného, podvyživeného, roky nemytého a zjevně retardovaného vězně. Komu dá příště? Návrhy posílejte na ministerstvo kultury Ruské federace: http://www.mkmk.ru, případně Nejedlému. On jim to vyřídí. (26.03.2019)