Cesta späť

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)

Jsem hodně spokojený. Režiséra Gavina O'Connora mám hodně rád a jeho filmy mě baví. A ve svém nejnovějším filmu mě znovu dokazuje, proč mě jeho filmy, tak moc sedí. O'Connor je ten typ režiséra, který dokáže i tu nejobyčejnější zápletku natočit zajímavě a silně. Platí to i pro Cestu zpátky. Film má opravdu obyčejnou a místy stokrát viděnou zápletku, a přesto dokáže dojmout a zaujmout. A to je výsledek poctivé a kvalitní režie. Ben Affleck má napsanou roli na tělo, a z mého pohledu to hraje skvěle. Affleck podává hodně civilní a nenucený výkon, a netlačí vůbec na pilu, a všechny emoce mu lze snadno věřit. Sedla mi dramatická stránka filmu, tak i ta sportovní, protože jsou obě velmi dobře natočený. Funguje u nich přesně to co má u nich fungovat. Je mi jasné, že film nenabízí nic nového, a vlastně se o to ani nepokouší. Pro někoho to bude problém, ale mě to vůbec nevadilo. Cesta zpátky je povedené sportovní drama, a určitě si zaslouží vaši pozornost. (11.04.2020)

2,5* Affleck se hodně nelogicky snaží spojit klasický sportovní feel good movie s depresivní atmosférou vyrovnávání se s rodinnou tragédií. A i kdyby se to povedlo jak mělo, tak stejně tomu záměru nerozumím, protože nechápu, do jaké pozice chtěli diváka dostat. Rozkouskovaná témata navíc nedovolují, aby se film věnoval jednomu nebo druhému pořádně do hloubky, takže vše je zpracováno tak nějak povrchně a z filmu je takový nijaký mišmaš. (15.07.2020)

Já zas dostanu od křesťanů v poště strašný kázání ale, jak říkáme my ateisti, "S boží pomocí do toho" (myslím do komentáře). Takže v tomto filmu je krásně ukázáno, jak drtivá většina pánbíčkářů v sutaně jsou pěkný svině. Když měl velebníček basketbalovej tým kolosálně na píču, tak to si náhle vzpomněl, že před čtvrt stoletím za ně hrál nějakej Jack Cunningham, kterej je dotáhl do play-off a tak proč by je tam nemohl dostat znovu, že? Akorát tentokrát místo z pozice hráče to bude z pozice trenéra a čert vem, že Jack má tunu osobních problémů a plné právo do sebe klopit jedno pivo za druhým a zakončovat to tvrdým. To je velebníčkovi u prdele, jen ať Jack projeví lásku k bližnímu a pomůže, však o tom je křesťanství, no ne? Pomáhej blízkým a těm v nouzi, pyčo! A tak Jack zahodí s velkým sebezapřením flašku, ponoří se do trénování, z bandy lůzrů udělá drým tým a pak, když se po čtvrt století tým dostane do plej a of k tomu, tak se stane co? Jack dostane další bombu od osudu, vyleje se, zcela po právu, jak váza a dovolí si tak přijít na jeden posranej trénink s kocovinou o něco později. A tramtadadáááá náš milej velebníček ho za prokázané služby okamžitě vyhodí a odmítá se s ním o tom vůbec bavit. Kde je to odpuštění? Kde je ta boží láska? Co na tom, že z bandy kluků, co byli k hovnu, udělal úplně nové osoby, co si věřili a kterým se rapidně zlepšil život i mimo basketbalové hřiště. Co na tom, že kluci ho zbožňují a co na tom, že sám bůh kdyby mohl, tak sestoupí z nebe, kopne velebníčka do koulí, sebere mu kolárek a pošle ho do pekla. Kdepak, Jack je tuze zlej, bumbal a tak minimálně na sto let do očistce. Nemám nic proti normálním křesťanům, ale svině jako byl tenhle, bych střílela. A ještě má tu odvahu mluvit JEHO jménem. Kokot starej! Jinak film se mi velmi líbil, Jacka sem plně chápala, na jeho místě bych také lila první ligu a Beník to zahrál skvěle. Jasně, že mu pomohlo, že má s chlastem tunu zkušeností, ale to je mi u prdele a na jeho výronu to nic nemění, prostě byl skvělej. A, jak konec naznačil, možná nakonec nebylo vše tak posraný jak se zdálo. Takže (k)ámen a Buddha s váma! (02.06.2020)

Je to spíš film o ztrátách, o tom, co všechno můžete ztratit a jak moc to bolí. A že každá ztráta, třebaže se zapíše jinak hluboko, tam navždy zůstane. A bude bolet. A moc těžko se s ní vyrovnává. Velice civilní, obyčejný film se skvělým Benem Affleckem, civilní, minimalistické herectví mu sedí. 75% (03.04.2021)