Cesta späť

pohádka o tom jak jeden ožralka prozřel.Začátek filmu ,kdy to chlastivo do sebe nestačil házet a cestou pro něj do lednice se potkával ,byl otravný.Myslím, že Affleck moc dobře věděl, jak to hrát.Sám s alkoholem měl v soukromí problémy.Jsem si jistá že Afflecka ani nějaké role ve kterých zazáří,nečekají.Obávám se ,že je za zenitem. (29.11.2022)

I přes bolestivě zdlouhavé propadávání do propasti, je ze scénáře cítit kalkul zavánějící knihovnou laciných románů. Syrovější pojetí by filmu neuškodilo, bere si do vínku všechny zaběhnuté hollywoodské schémata, aniž by jen na chvilku vykročil směrem, který by naboural nějaké stereotypní vzorce. Co nelze filmu upřít je, že řemeslo nekazí, večer nezkazí a nikde úplně neujede za neúnosnou míru patosu. Tím ale nechci říct, že by v tom toho patosu nebylo dost i tak, jen je průběžně včas utažený, škoda jen, že i tím se zdá být scénář více syntetický než autentický. Jestli to měl být Affleckův návrat k normálu ve filmovém byznysu, tak nezbývá, než držet palce, filmy jako Argo každý hollywoodský nádeník točit neumí. Srovnám-li, pak ale třeba Manchester by the Sea s Caseym Affleckem u mě sesbíralo nepoměrně více bodů. (13.04.2020)

Málo basketbalu, hodně Affleckových démonů. Patetické USA sportovní drama…taková klasika. Tým outsiderů a nový kouč se svými vlastními problémy….už jsme měli tu čest snad 100x. A jelikož jsme podobných kousku viděli už vagóny, brzy každému dojde (teda alespoň si myslím), že historie pamatuje na povedenější tematicky spřízněné snímky. (28.06.2023)

2,5* Affleck se hodně nelogicky snaží spojit klasický sportovní feel good movie s depresivní atmosférou vyrovnávání se s rodinnou tragédií. A i kdyby se to povedlo jak mělo, tak stejně tomu záměru nerozumím, protože nechápu, do jaké pozice chtěli diváka dostat. Rozkouskovaná témata navíc nedovolují, aby se film věnoval jednomu nebo druhému pořádně do hloubky, takže vše je zpracováno tak nějak povrchně a z filmu je takový nijaký mišmaš. (15.07.2020)

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)