Cesta späť

Když alespoň trochu znáte Affleckův příběh a jeho problémy, tak si jistě uvědomíte, jak moc byl pro něj tento film důležitý a osobní. Ben Affleck rozhodně nemá za sebou lehký život a problémy s alkoholem ho provází prakticky celou hereckou kariéru. Do tohoto snímku vložil kus sám sebe, nejenom herecky. Možná i to, že to neskončilo typicky dobrým koncem, vítězstvím nad alkoholem a problémy či výhrou play-off dává snímku ještě hlubší podtext. Film má rozhodně své mouchy, kdy zhruba tak v půlce nevíte, zda je to čistě sportovní film o trenérovi nebo chlápkovi, který se snaží vyřešit své problémy. Za mě ale rozhodně palec nahoru. (09.10.2020)

2,5* Affleck se hodně nelogicky snaží spojit klasický sportovní feel good movie s depresivní atmosférou vyrovnávání se s rodinnou tragédií. A i kdyby se to povedlo jak mělo, tak stejně tomu záměru nerozumím, protože nechápu, do jaké pozice chtěli diváka dostat. Rozkouskovaná témata navíc nedovolují, aby se film věnoval jednomu nebo druhému pořádně do hloubky, takže vše je zpracováno tak nějak povrchně a z filmu je takový nijaký mišmaš. (15.07.2020)

On je bývalá středoškolská basketbalová hvězda utápějící své démony v alkoholu a oni jsou nekompaktní tým floutků, který si soupeři mažou na chleba. Jak se to bude vyvíjet je asi jasné i méně zkušeným divákům. Pokud nepočítám nějakých závěrečných 20 minut, jede film přesně podle šablony a seká kýč za kýčem, takže se s trochu nadsázky dá odhadnout, co bude kdo v následující scéně říkat. Nicméně vzdor vší logice to funguje. Affleck hraje dobře, zápasy dokážou vtáhnout a emotivní mimosportovní motiv vezme za srdce. O'Connor prostě umí. 80% (05.04.2020)

Chlastal Matt Dillon, toho času literární alter ego undergroundového spisovatele Charlese Bukowského, a pak každé ráno takřka rituálně zvracel, hned v několika verzích si rád přihnul rovněž muzikant, který narazil na hudebně nadanou dívku a Zrodila se hvězda (naposledy to byla Lady Gaga), z vlivu alkoholu se pokoušel dostat v Roce ďábla i Jaromír Nohavica a naopak k smrti se vědomě upíjel v Las Vegas Nicolas Cage a právem za to dostal Oscara. Nově si rád přihne i někdejší basketbalová naděje, která dostala šanci pozvednout nejen beznadějné basketbalové družstvo jedné církevní školy, ale hlavně svůj zoufalý život. Koženého Bena Afflecka budu mít vždycky rád, tady je navíc velmi dobrý. Navíc v látce, u které se v reálném životě nebojí přiznat, že boj s alkoholismem je celoživotní a obtížný. Prošel si pobyty v léčebně, má za sebou ambulantní léčbu. A teď si také na plátně prochází závislostí. Skutečně silné paralely. Jeho postava je jinak stavebním dělníkem, samotářem, který rád zajde na pivo. Brzy pochopíme, že jeho docházení na bar není úplně v pohodě. Pak se rozjede druhá linie o sportovních outsiderech, kteří se musejí semknout a dokázat, že koše střílet umí. A ještě vyřešit vlastní sociální trable. Asi tušíme, kam to bude směřovat. Záhy také zjistíme, proč Ben chlastá, já mu to celé věřil. Ve výsledku jde o velmi obyčejně uchopený příběh, ovšem možná právě v té jednoduchosti je ta největší síla. Velmi civilní a docela dospělé. (30.05.2020)

The Way Back je filmem dvou příběhů, dvou linií. Příběhu, linie Bena Afflecka, jakožto drtivým životním úderem zkroušeného alkoholika a příběhu, linie Bena Afflecka, co by trenéra školního basketbalového týmu. Obě tyto linie jsou pak samostatně poměrně působivé a zajímavé, se svými silnými momenty a výrazným pojetím, ovšem jelikož obě tyto linie jsou v jednom filmovém celku, musejí samozřejmě fungovat i ve vzájemné symbióze, a to je zásadní problém této podívané, jelikož prostě Gavin O´Connor nezvládl ty dvě linie propojit do jednoho skutečně fungujícího celku, který by měl stejně povedené vyznění jako ony linie samy. Výsledný dojem je tak rozštěpená a nesoustředěná podívaná, skákající ze dvou nesourodých příběhů, které se jen vzájemně oslabují a ubírají si na působivosti, a musím tak zopakovat, že je velká škoda, že se tvůrcům nepodařili ony linie více naladit na stejnou pocitovou vlnu, jelikož pak by jistě vznikl opravdu kvalitní film. Jediným kvalitním pojítkem tak zůstávají už jen postavy a jejich herečtí představitelé, kdy nelze nikomu z přítomných nic vytknout, a právě především Ben Affleck svým výkonem zas trochu zahnal do koutu všechny pochybovače o jeho hereckém talentu, mě tu totiž přišel vážně přesvědčivý v obou polohách a je jednoznačně tím nejvýraznějším prvkem celého filmu. Cesta zpátky je tak zkrátka sice určitě kvalitní a rozhodně nenudící podívaná, nicméně její zpracování nemohu považovat za správné, kdy opakuji a shrnuji, za mě se jedná o dva samostatně fungující příběhy, ovšem mizerně propojené v jeden nefungující celek. (23.06.2021)