Black Mirror: Bandersnatch

Jako film to zas tak moc dobre nefunguje. Jako technologicke demo, vuze nebo zkoumani noveho terenu to funguje lepe. Ale co mi tu chybi? Silnejsi pribeh. Co mi tu prebyva? Je tu az moc smicek, az moc previjeni na to, abych se bavil. Je to uz moc nahlych zmen zanru. Az moc 'self aware' momentu, ktere neslouzi pribehu. (01.05.2020)

Nebol to až taký mindfuck ako som čakal. Tie jednotlivé variácie na konkrétne rozhodnutia a následné flashbacky neboli až také zaujímavé, aby z toho človek spadol na zadok. Sem-tam som upadol do miernej nudy. No na druhú stranu treba uznať, že to svoju kvalitu má - technicky a obrazovo výborné, slušne zahrané a finálna pointa, ktorá sa ukáže v závere, stojí za to. Slabší nadpriemer. 70/100 (04.02.2019)

Není tajemstvím, že mám rád CYOA knihy a zejména počítačové hry s podobnými mechanikami - Mass Effect, Life is Strange, Stanley Parable, Walking Dead, Late Shift, atd. Tohle dílo mě ze začátku však ničím nelákalo - poslední řada BM mě nudila a z osobností a vzhledu ústředních dvou postav (Stefan a Colin) jsem také moc unešen nebyl (ačkoliv je nutno uznat, že v dané době moc jiných archetypů programátorů asi nebylo). Dílo to však bylo podařené - cesty se krásně větvily a konce byly uspokojivé nejenom co do ztvárnění, ale i do způsobu jak se k nim dostat. Nejhorší na celé záležitosti tak byla hlavně nemožnost uložit si pozici v ději nebo již viděné scény přeskočit. Osobně doufám, že se Netflix konceptu nezbaví a bude ho prozkoumávat dále, méně jako meta komentář a více blíže skutečným příběhům. Když nic jiného, tak je to vynikající způsob, jak zamést s piráty. (04.06.2019)

Black Mirror Bandersnatch je interaktivní film, kdy v určitých rozhodnutích jednáte za hlavního hrdinu vy, pomocí klávesnice. Jemu se poté podle toho, co vyberete, mění psychická stránka a celé jeho chování. Začínáte od malých nepodstatných věcí, jako je výběr vloček ke snídani nebo jakou hudbu si pustit na cestě autobusem. Příběh postupně graduje a může to dojít tak daleko, že si hrdina uvědomí, že je někým ovládán. To teprve začíná sranda, protože rozhodovat se, jestli má před svojí psycholožkou vyskočit z okna, nebo jí zmlátit pomocí karate kopů, nemá ve filmu obdoby. Vaše rozhodování je ovlivňováno cestováním časem, při kterém postupně získáváte informace potřebné pro další postup v ději, který pomáháte vytvářet. Takže jestli do teď nemáte Netflix, založte si účet, protože tahle interakce jinde fungovat nebude … 8/10 (28.12.2018)

Mnohem víc než o interaktivní film jde o hru (s divákem). Bláznivých či překvapivých voleb mnoho není, hlavní postava dříve či později spadne do těžkých psychických stavů, kterým se nejde vyhnout a ať člověk chce nebo ne, se slizkým Colinem si v rámci zápletky zkrátka pokecat musí. Nemluvě o volbách pro volby samotné, které jen koncept naplňují (výběr cereálií a hudby), aniž by příběh změnily a interaktivitě pomohly. Typické trollení diváka, ve kterém se Brooker vyžívá, vidím v koncích, alespoň v pěti základních. Dva z nich jsou čistě depresivní a v rámci zápletky nic neřeší, dva jsou natolik bláznivou odbočkou, že mi i přes zábavnost přišly už při prvním hraní jako ztráta času. Ten poslední (vlak), ke kterému jsem se paradoxně napoprvé nedostal, mi přijde jako jediný opravdový konec, přesto mu chybí lepší katarze, pořádné emoce, zkrátka něco, co by z něj udělalo volbu správnou a ne jen nejméně špatnou. O slepou uličku nejde, naopak. Mrazivá králičí nora s meta nápadem filmu s volbami o hře s volbami podle knihy s volbami je parádní. Jen si teď připadám, jak když práci na něm vzdali v půlce. (15.01.2019)