Černobyl

Lidská paměť je tak nastavena, že se zásadními událostmi kolem nás je na tom většina lidí podobně. Prostě si přesně pamatujete, co jste ten osudový den dělali. Mám to tak s 11.zářím 2001 a mám to tak i s Černobylem. Ten den, kdy vyletěl do luftu, bylo u nás krásné, bezmračné, slunečné počasí a půlka města se smažila u přehrady, včetně mě. Večer sprchl lehký deštík, i když podle předpovědi pršet nemělo :o) A věřím, že to není jen má sugesce, protože to říká více pamětníků, ale další týdny tak nějak jinak chutnalo mléko, asi do něho soudruzi dávali jód, nebo co :o) Soudruzi tutlali a tutlali, když to pak prasklo, tak co mi přišlo hrozně vtipný, že první zmínky o katastrofě byly až na třetí, čtvrté stránce Rudého práva, malá zprávička pod čarou. __ A k seriálu – výborná věc, přímočará, mířící rovnou na komoru, bez zbytečného dějového balastu okolo. Tak to má vypadat. (30.12.2019)

„NEVÍM, JAK SE TO MOHLO STÁT. UDĚLAL JSEM VŠE, JAK JSEM MĚL...“ /// Na co točit sci-fi o konci světa, když existujou příběhy, který jsou plný reality a drsný tak, že by to vymyslel málokdo. Už při prvním dílu smekám před tvůrci – tohle je DRAMA, jaký dlouho nepamatuju! Čumím a mám strach, že začnu taky svítit. Občas se přistihnu, že se mně špatně dejchá a nechápu – nebo spíš upřímně lituju ty chlápky, co se pohybujou v prostředí 20 000 R/h. Do toho ta vizuálně ošuntělá realita země, kde zítra znamenalo včera. Síla je v tom, že kromě neuvěřitelný (vím, vím, ale když to takhle vidíte…) katastrofy, jsou tady lidská dramata, kterým vévodí ti bezejmenní. Vytknout nemám co. Jen… to vás vážně nesere, že Rusáci nemluvěj rusky? Ale kdoví, co by bylo, kdyby to natočili Rusové… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Modlitba za Černobyl“, kterou v roce 1997 napsala Světlana Alexijevičová, neznám. 2.) Nevím, jak zní radiace. 3.) Zjistím, že sovětský horník by mohl bejt náš vzor. 4.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (15.06.2019)

Tohle není seroš, ale ztrhující 5-hodinový film, který vzdává hold všem, co se podíleli na zastavení potenciálně ještě větší ekologické katastrofy, než k jaké tehdy došlo. Fantasticky přibližující jednotlivé etapy po výbuchu, umožňující prožít onu lidskou tragédii i národní katastrofu z více uhlů pohledu (od požárníků až po prezidenta Gorbačeva). Střílení kontaminovaných psů. Pomáhající horníci a jejich vůdce. Postupně vznikající pochopení a respekt mezi hlavnímí mužskými postavami (vědec Harris a politik Skarsgård). Rozkládající se těla ozářených v nemocnicích. Otřesný přístup šéfa KGB a vůbec obsazení a herecké pojetí jeho osoby… V tom filmu je tolik silných příběhových elementů, až je to k neuvěření. Mrazivě přesné zrcadlo lajdáckého, lživého a bezcharakterního politického systému, na kterém Sovětský svaz postavil svoji “slávu”, aby se jím následně nechal zevnitř zaživa prohnít. (29.07.2020)

Jelikož scénář je podle skutečné události, která by sama o sobě byla dost obludná nebýt dalšího následného vývoje řešení katastrofy v rámci komunistického Ruska, není tomu co vytknout. Člověk může jen zírat na tu katastrofu a způsoby jakým byla řešena bez ohledu na zdraví a životy lidí. Filmu tedy mohlo uškodit tedy jen samotné zpracování a jelikož se tak nestalo, máme tu po dlouhé době hodně hustý katastrofický film. Hustější tím, že si to leckdo pamatuje. U nás naštěstí ve formě zpráv ČST , že všechno je cajk (zatímco na západě zakazovali leckde vycházet), následně zákazem pití mléka ve školních jídelnách. Jo a ještě si pamatuji, že volal strýc ze Západního Německa, že nemáme jíst houby a borůvky... Samozřejmě leckde se lehce na pilu tlačilo např. nemocnice v Pripjať vypadá jako klasické ruské (hororové) špitály. A přitom Pripjať bylo nově postavené moderní ukázkové město, něco jako u nás nový Most. Ale to mi nevadí a v tomto případě dávám za 5 úlomků grafitu. * * * * * (05.06.2019)

Tak mrazivá a hutná atmosféra už tu dlouho nebyla, navíc u umělecké rekonstrukce skutečné události! Mizanscéna a vjem sovětské reality 80. let naprosto dokonalé. Asi nejsilněji působící katastrofický snímek, co jsem kdy viděl... Doslova na mne dýchla beznaděj a šeď socialismu, jaký si pamatuji z dob svého dospívání, stejně jako mrazivé zděšení z jaderné katastrofy. Vjem realističnosti nemůže pokazit ani v umělecké díle logický prvek umělecké licence, z důvodu rozsahu (uzavřená minisérie čítající jen 5 dílů) museli tvůrci nutně zkoncentrovat děj...třeba pád vrtulníku - vrtulník ve skutečnosti spadl až po několika letech (bylo to dokonce nafilmováno), navíc škrtl o jeřáb, nespadl z důvodu přeletu nad otevřeným reaktorem, nebo když ve 2 díle jsou vyslaní na smrt 3 dobrovolníci - ve skutečnosti všichni, kdo šli odpustit rezervoár vody, přežili...některé prvky umělecké licence autoři dokonce sami přiznávají - fiktivní postava vědkyně Uljany Komjukové, která má symbolizovat sovětskou vědeckou obec podílející se na minimalizování dopadů následků katastrofy atd. Pro mne osobně jednoznačná seriálová událost sezony! (03.06.2019)