Uzly a pomaranče

No není to taková kravina, jak jsem se bál, ale výsledek není dobrý tak jako tak. Z traileru to vypadalo, že to bude poetické, aspoň maličko, i z plakátu to tak vypadá. A ono ve výsledku kulový. Příroda sice krásná, to jo, ale kameraman prostě neumí vytvořit poetický záběr přírody. Ale i kdyby to fakt uměl, asi by ten film moc nezachránil. Uzly a pomeranče nám nepředstaví jednotný děj, nýbrž hned několik malých dějů, co se tam nahodile střídají a ani jeden není řádně uzavřen, některé dokonce vůbec (třeba to s tím bývalým kamarádem hlavního hrdiny). Taky zde irituje ten dabing zahraničních herců, který je strašný jako u Skleněného pokoje (akorát tam snad byl ještě o level horší) a ty ostatní herecké výkony, co můžu posoudit, nic extra. Když se ještě vrátím k tomu, že jsem čekal něco poetického (a byla to moje blbost, že jsem tomu sice minimálně, ale vůbec věřil) - ve skutečnosti je to jenom teen drama zhruba se vším, co by to mělo obsahovat, ale nefunguje to pořádně ani tak. A ty dialogy se taky moc nepovedly. On obecně i ten scénář není povedený, ale kdyby se na něm pořádně zamakalo, uzavřely se tu ty děje, sehnal se lepší kameraman, tak by to snad mohlo být i dobré. Takhle to je jenom nepovedený film a tipuji, že za pár let naprosto zapadne a nikdo si na něj nevzpomene. Osobně jsem z toho měl pocit, že se Pokorný snažil o nějakou jinou verzi Správce statku, ale ten poetický je, na rozdíl od téhle zmršeniny. Finále taky bylo řádně blbé. Dívat se na to dá, ale dobré to není. 2* (10.01.2020)

S odretými ušami, uzlami aj pomarančami za tri. Vzhľadom na úžasnú prírodu a krásnu kameru som si ale film dokázal vychutnať. Čím menej som sa ale sústredil na dej a dialógy a sledoval radšej mizanscénu, tým sa zážitok rapídne zvyšoval. Niekotré dialógy veľmi bolia, herci občas nezvládajú, postsynchróny a dabing nemeckých hercov sú tragické. Množstvo dejových liniek, z ktorých žiadna nedostáva poriadny priestor a paradoxne aj napriek mnohým témam film nakoniec aj pri 90 minútach proste nudí. Ide totiž skôr materiál pre jednu sezónu nejakého feel good seriálu, kde by sa mohli v kľude všetky dejové linky elegantne ukončiť. (22.06.2019)

Když dám na jednu stranu vah tuzemské masové snímky jako Špindl, Léto s gentlemanem, Věčně tvá nevěrná a podobně, tak si řeknu: „proč ne?“ Pak se podívám na druhou stranu a nezbývá mi něž konstatovat: „ale taky vlastně proč jo?“ Linky, která jedna dejme tomu, druhá ani náhodou a ta další je úplně mimo. Postavy jakby smet. Celková koncepce hop sem, hop tam, nám už je to všechno jedno. A tak vítězi jsou pouze záběry na krajinu, Tomáš Dalecký a jeho filmová sestřička. Tady už není co dodat…snad jen: „Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát………….a taky Ewu Farnou!!!“ (08.06.2020)

Velkým překvapením pro mě byla Ewa Farna a musím říct, že milým. Záběry na venkovskou krajinu s poli byly příjemné a vytvářely jakousi dávku poetičnosti. Myslela jsem si, že půjde o pohodovou letní romanci. Nestalo se tak. Nemyslím si, že tenhle snímek cílovku zaujme. Spíše to působí jako sonda do života lidí kdesi v zapadlých koutech naší země. Ale to se stejně dobře můžu podívat na nějaký dokument. (10.06.2020)

Po úděsné Slíbené princezně máme k dispozici další masakr. Jedna spravedlivá za sourozeneckou dvojici sirotků a za kameru. Dále pojedeme jenom z kopce. Tradiční režisér z natočeného materiálu vybírá, co se použije a jak se příběh poskládá, tady bych řekla, že u finálních prací nebyl přítomný nebo příčetný. Osiřelo dítě (dvě), žili kdesi v pohraničí, ovdovělý otec přišel o práci ve sklárnách, čili logicky alkohol a zanedbávání obou děcek, především mladší zdravotně hendikepované dcerušky (mimochodem zlatíčko bez debaty), starší chlapec má na hrbu vše, včetně nákupů sousedovi a řešení nechutné šikany sestřičky. Osobně se domnívám, že i pod obraz vypitý otec by zakročil po svém a z hajzlíka by zůstal jenom mastný flek, ba bych řekla, že kdokoli, kdo by vytušil, co se malé děje, by takovému smradovi srovnal fasádu bez mrknutí oka jednou pro vždy- downíkům se neubližuje! Zde nikoli, celá vesnice o deseti chalupách na to bodá. Vše řeší deváťák. Pak tu máme Boky jako skříň vařící nedobrá indiánská jídla, přičemž je jejího dobrého charakteru plný celý rozlehlý statek. Pak první lásku s německou nepěknou dívkou, zde se vyvine i linie s žárlivostí na exoticky vyhlížejícího majitele zelené motorky, dále trochu duchařiny, kdy se zjeví mrtvá maminka, do toho všeho Zubatá ze sociálky, pak jedna věta o uzlech, dvě o pomerančích, ale pozor! Taky fotbálek. Čutálisti musí být. Nekončíme ani zdaleka. Do celé taškařice vstupuje člověk s koňmi. Správně. Na statek se dají koně. Sirotci k nim pochopitelně přilnou a málem žijí šťastně až na věky věků. Nikoli. Německá přítelkyně po vzoru Popelky ujíždí na bujném oři a skončí v pangejtu s naraženými žebry, mezitím Eva z Farmy vyřídí jakoby nic sociálku, umí v tom chodit, protože dělá na poště, deváťák je odeslán za odměnu na fotbalové soustředění kamsi do Německa, kde ale šikanující největší zlotátor ever opět vytáhne svou ocelovou pěst a nejen to. Oznámí osudem zkoušenému melancholickému chlapci, že celý jeho koňský sen je jen mizerný příběh o týrání zvířat. Koně totiž sežerou taliáni, vezou je k nim v klecích bez vody. Jinoch bez faktické znalosti, kolik koňského pomletého nevědomky spořádal za celé roky, co je na světě a hlavně bez prostředků ujíždí domů vlakem bez jízdenky, chytí ho samozřejmě německý výpravčí. Zívnutí. Chlapec neumí jinak než česky. Zívnutí. Bere tedy roha i z vlaku. Zívnutí. Velké finále vygraduje výčitkami a usmířením. Jestli jsem pochopila správně, autorka knižní předlohy se podílela i na scénáři. hmmm. (02.06.2020)