Faust

Sakra, takový intenzivní začátek, takový brutální konec, proč jenom je ten prostředek takový laškovný a neinteresantní. (Navzdory tomu Camilla Horn fantastická.) Se staršími filmy, které nějakým způsobem pracují s vírou/křesťanstvím mívám většinou vnitřní problém. Nedokážu se prokousat historickými vrstvami, abych správně pochopila, jestli to Murnau myslel s tou vírou upřímně nebo ironicky, nebo zkrátka jaký postoj k té legendě to vlastně zaujímá. (27.02.2022)

Tak to byla teda síla. Pět hvězdiček dávám především za strhující temnou atmosféru, která byla geniálně dokreslená úžasnou nově dodanou hudbou. První půlka Fausta byl pro mě neopakovatelný filmový zážitek, obzvláště ten úvodní souboj dobra se zlem. Potom sice film asi na dvacet minut ztratil dech (takový ty scény zkoušení toho přívěšku, koketování a hraní si na honěnou, to se dalo hodně zkrátit) ale potom v momentě souboje Fausta s bratrem Markétky se vrátila ta genialita první půlky a vydržela až do konce. (02.12.2009)

Na počátku byl doktor, kouzelník a dobrodruh Georg Faust, žil asi v letech 1480-1540 a jeho současníci o něm tvrdili, že je sice blázen, chvastoun a opilec, vyzná se však též v černé magii, je nadán nadpřirozenou mocí a má spolky s peklem. Kromě této postavy se vytvořila lidová legenda, která došla zpracování snad kolem roku 1575 a vyšla tiskem 1587. Byla přepsána a převyprávěna snad nesčetněkrát, byla degradována na úroveň frašky, až po ní sáhlo i nové umění - film. Režisér se v tomto svém zpracování faustovského tématu mnohem více přidržoval staré německé legendy než klasického Goethova díla. V prologu se však vsadí ďábel s archandělem, že se mu podaří zničit to božské ve Faustově duši. Mefisto sešle na město mor a tak se dají události do pohybu. Faust (Gosta Ekman) upíše svoji duši Mefistovi (Emil Jannings) a obdrží od něj ztracenou mladost. Pak prožije nějakou dobu ve smyslných radovánkách v Itálii a vrací se domů, kde se zamiluje do nevinné Markéty (Camilla Horn). Zatímco většina německých kritiků film srovnávala s Goethovou předlohou a dokazovala režisérovi nedostatek filozofické hloubky, film byl v ostatních zemích přijat vřele. zásluhu na tom mělo především skvělé vedení herců, promyšlené obrazové řešení i využití působivých trikových efektů, čímž se režisérovi podařilo vytvořit ucelené a sugestivní dílo. Jeho jednoznačně největším přínosem je dokonale využitá možnost působení filmu jako čistě vizuálního umění. Významný francouzský režisér Eric Rohmer psal svou disertační práci právě o Murnauově Faustovi. Dle něj tajemství autorova úspěchu tví v tom, že nám vytváří přímý vstup do jiného světa, "který spočívá v malířství. A ještě něco více, nechá nás objevit, že tento vesmír, tento náš každodenní život je ve své nejhlubší podstatě obrazový". A opravdu lze ve Faustovi nalézt přemnohé odkazy na díla světového malířství. (14.10.2004)

Mimořádná podívaná! Friedrich W. Murnau natočil velkolepé dílo kterému skutečně nic neschází . Vizuálně brilantní , emotivní , podpořené skvělým hudebním doprovodem . Největší esem filmu je však Emil Jannings v roli ďábelského Mefiseta který podává skutečně mistrovský výkon a je do své role neskutečně zapálený. Murnau mě po Nosferatovy opět nadchnul . (10.10.2007)

Nie, vážne, ten plagát je úplne mimo. Depka v pravom expresionistickom zmysle slova. Pokiaľ tento silný žáner máte radi, tak je tu z neho úplne všetko. Jednoduchý život ľudí v stredoveku sa tu stretáva s obrazmi nadprirodzena, priamo s bytosťami v hierarchii ľudskej fantázie úplne najvyššie a najnižšie. A chudák človek medzi nimi. Murnau robí z každého záberu jedinečné výtvarné dielo, najmä vo fantasy pasážach. Trochu škoda, že film v určitý moment prepne až do komédie a nadýchne sa naplno potom až v záverečnej polhodine, ktorá je znova výkladnou skriňou expresionizmu. O predlohe som vopred skoro nič nevedel, čo sa mi už mnohokrát vyplatilo, divák je okrem obdivovania histórie kinematografie aj v klasickom napätí čo bude ďalej a ako to skončí. (26.01.2014)