Krotitelia duchov: Dedičstvo

Osmdesátky frčí, tak proč toho nevyužít a nereinkarnovat jeden osmdesátkový hit? Řekli si tvůrci film, a jak řekli, tak udělali. Byl to dobrý nápad. ____ Snímek má vtipnou atmosféru, nepodlézavě připomíná původní Krotitele duchů, hlavní hrdinka jakoby svému dědečkovi vypadla z oka – samozřejmě v dívčí verzi, camea bys ani nespočítal, na diváka snímek pomrkává celou dobu, zároveň se mu ale daří přicházet i s vlastními nápady a vtípky. Film se nebere vážně a nechce nést nějaké poselství, je to čiročirá zábava a radost. SHRNUTÍ: Taky vás vždycky tak štvalo, že Bill Murray pouštěl elektrický proud do toho kluka, který měl hádat skryté obrazce, přestože je správně uhodl? Tak tenhle film mu připravil spravedlivou odplatu! (03.11.2023)

Hodilo by se napsat "Nové postavy ve staré zápletce" a tím mít vlastně splněno. Noví krotitelé duchů nemají humor, mají sympatické postavy (hlavně Podcast je skvěle obsazen), jenže nemají podobně jako třeba Strange Things to něco navíc. To správné koření z 80. let. Tu tajnou ingredienci, kterou se snaží dneska hodně tvůrců najít, ale prakticky nikomu se to nedaří, protože stejně si nakonec člověk raději pustí film na kterém vyrůstal, než by zkoušel něco nového, k čemu si ten vztah už nemusí najít. 4. hvězdičku filmu přihazuju za potitulkové scény, ve kterých se dostaví i jedno příjemné překvapení. Film zcela určitě poslouží fanouškům k tomu, aby si tam klidně okamžitě vrazili originál z roku 1984. 70% (04.03.2022)

// Hezký, ale mám s tím jeden velkej problém. Nejlepší vteřiny a věc, na kterou jsem celou dobu čekal (a těšil se), přijdou až se závěrečnými titulky. Jakože... proč?! Každopádně za tu atmosféru, práci s postavami a příjemně přímočarý děj nespoléhající čistě na nostalgii si to těch 7/10 dejme tomu zaslouží. Příjemný camea. (10.05.2023)

První polovina není vůbec špatná, protože Reitman ty dospívající postavy a étos mládí pořád umí docela hezky vykreslit. Jakkoli postava patnáctiletého Trevora je napsaná totálně jak postava Mortyho v první sérii seriálu Rick & Morty a celé to prostředí je vlastně šíleně debilní snaha prodat nám 80s nostalgia v současnosti. Stačí ospalé nerozvíjející se městečko v Oklahomě, kde není signál a už tu můžeme mít drive-in bistro na kolečkových bruslích a suplujícího Ryana Reynol... pardon Paula Rudda, který pouští děckám osmdesátkový horory na VHSkách. Ono co čekat od filmu, kde jsou reálně do příběhu zakomponované memberberries. Ale ok, budu hodnej, ten film je zpočátku překvapivě trpělivý, málomluvný a relativně stojí na svých nohách. Akorát jsem se u něj pořád ptal, proč mě to tak strašně nebaví. Problém je v tom, že z původního námětu, který sloužil k tomu, aby se parta vtipných lidí dala dohromady, srandovně se oblékla a vytvořily se pro ně situace, kde se můžou vyřádit jak oni, tak i trikaři (a ve výsledku potažmo divák), se najednou dělá nějaký úplně nesmyslný lore, ve kterém se fetišizuje každý šroub z původních filmů. V bezradném závěru je pak vyloženě hmatatelné, jak tenhle materiál není pro rozšiřování svého univerza vůbec vhodný, takže v panické reakci překotně finišuje s digitálně omlazenými herci či přímo hologramy mrtvých lidí a člověk si říká, ty píčo, to je fakt možný, že nebudu mít ani po smrti klid? Každopádně jsem vůči filmu díky jeho první polovině velkorysejší než bych si normálně byl, ačkoli si to tahle falešná nostalgia of 80s, which never was nezaslouží. Je to totiž žánr, který vytvořili čtyřicátníci, aby prodali vzpomínky na svoje dětství mladším generacím, které až se oklepou z mladistvé otevřenosti změnám, tak v nich zbudou akorát uložené informace o tom, jak za Reagana byla Amerika great. (05.04.2022)

Po veľmi zaujímavom "Ghostbusters" z roku 2016, ktorý vysoko polarizoval svojich divákov, prichádza Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) s "Ghostbusters: Afterlife". Pokiaľ ste niekto, kto sleduje moje komenty, tak asi nebude žiadne prekvapenie, že ja mám veľmi rád Jasona Reitmana. Príde mi ako veľmi kvalitný, šikovný a talentovaný mladý režisér, ktorý vie točiť kvalitné filmy. A tak trošku mám pocit, že tento film by som rozdelil na dve časti. Prvú, ktorá na mňa skutočne pôsobila ako film Jasona Reitmana, a druhú, ktorá na mňa pôsobila ako "Ghosbusters". Ak tomu nerozumiete, nevadí. Ale to sú v skratke podané moje pocity. Musím okrem toho spomenúť toto... veľmi oceňujem sentimentálnu hodnotu, ktorú tento film priniesol. Pre tých, ktorí nevedia tak tento film je venovaný zosnulému Haroldovi Ramisovi, alias Egonovi Spenglerovi. A v každom momente som si to pri filme uvedomoval. Mckenna Grace, ktorá hrá jeho vnučku je vo svojej role tak neskutočne presvedčivá, že som jej to úplne všetko zožral. Nemám problém v nej vidieť kus z Egona. Vidieť opäť našich starých hrdinoch vo svojich uniformách stálo za to. Atmosféra filmu je skvelá a okrem toho tie decká sú absolútne excelentné. Všetky. Efekty sú slušné, no záverečné sú podľa mňa absolútný masterpiece. Neviem akú techniku na to použili, no skutočne ma to dostalo. Wow. Film možno nie je takou komédiou, ako to bolo za starých čias, no myslím si, že to stálo za to. Tento film vzdal úctu absolútne najlepším možným spôsobom akým mohol a aj keď to nebude medzi mojimi najobľúbenejšími filmami roku, myslím si, že stálo za to ho vidieť. A jeho dobré momentky sú naozaj veľmi veľmi dobré. Hodnotenie: B+ (02.01.2022)