Krotitelia duchov: Dedičstvo

Sympatická směsice recyklovaných vzpomínek na zašlou slávu krotitelů. Za (nepatrné) účasti původní herecké čtveřice. Gozer, Pán klíčů, Strážce brány...to jsou všechno důvěrně známé pojmy, co se vrací na scénu po bezmála čtyřiceti letech. A podezřívám scenáristy, že se jim moc nového ani nechtělo vymýšlet. Město střídá (tak trochu strašidelně vyhlížející) venkovská farma, respektive zapadákov kdesi v Oklahomě. Manhattan byl rozhodně velkolepější lokací. Do popředí jde estrogen stříkající mamina Carrie Coon se dvěma výrostky. A zbývá dodat, že farmu dříve obýval Egon Spengler, dřívější největší vědecká mozkovna krotitelského kvarteta, který je po smrti a kterého jeho současné okolí vnímalo spíše kontroverzně. A ten na farmě po sobě zanechal množství svých vynálezů/odkazů, co jsou spjaté s duchy, v garáži dokonce parkuje korodující cadillac, co zažil ty nejlepší duchařské časy rozpadlého kvarteta někdejších spasitelů lidstva. Ivan Reitman v roce 1984 dobyl kina prvním filmem, který vládl přelomovými triky a kreativním způsobem vyprávění. Druhý díl stihl osud typických pokračování, ve kterých je všeho víc. Feministické krotitelky duchů se Danu Aykroydovi a spol. ale vůbec nepozdávaly. Na řadu tedy přišel reboot/pokračování, kterého se Reitman sice režijně vzdal, ovšem režijní jablko se dokutálelo k jeho synovi Jasonovi, co odkaz původních filmů značně ctí a je si vědom nastavené kvality. A jelikož se podílel na scénáři, tak se rozhodl, že nové diváky zabaví a pobaví tím, co bavilo jejich předešlou diváckou generaci, tedy originálními atributy, které budou (pro nové publikum) fungovat neotřele, ovšem hlavně se bude hrát na nostalgickou notu. Ostatně toho se držel i skladatel Rob Simonsen, který záměrně opakuje dříve použitou a chytlavě zažitou notovou osnovu. Pochopitelně se to neobejde ani bez notoricky známé hitovky Ray Parkera Jr, znějící v závěrečných titulkách. Dostaví se, až na závěr, Bill Murray, Dan Aykroyd a Ernie Hudson, v titulkové scéně i Sigourney Weaver. A Harold Ramis coby mlžný duch. Gozer je víc sexy než dřív, aby ne, když ho ztvárnila Olivia Wilde, v titulkách neuvedená(!). Paul Rudd coby sympatický učitel, který má libůstku v tom, že dětem místo výuky pouští osmdesátkové horory z véháesek, sice vyloženě nenahrazuje absentujícího Ricka Moranise, svým způsobem ale později přebírá jeho úlohu, a nemá komediálně na něj. Dětskou partu vede Mckenna Grace se vzhledem šprtky. Vtipem a kreativností film nepřekypuje. Největšími nápady jsou ty, co už diváci znají z dřívějška, načež jsou povýšeny do téměř absurdní roviny, takže místo dřívějšího osvědčeného ducha slizáka zaujal duch Kovožrout, obřího reklamního panáka střídají jeho početné mini verze. Film své dva původní bratrské filmy naprosto v ničem nepřekonává, vzpomínková hra na nostalgii však zaručuje dostačující divácký zážitek. 7/10 (17.01.2022)

Jen trochu jsem doufal, že by snad do třetice....a kupodivu, ano. Odkaz plynule navazuje na původní dva filmy a rozvíjí dál téma sumerského boha šílenství. Tedy první hodina se poněkud vleče jak letní odpoledne u rybníka. S příchodem strašidel a hrozby v podzemí se vše začne konečně rozjíždět. Jasně, mohlo to být temnější, útok na město brutálnější, mohlo.... Ale nakonec jsem zjistil, že jedu na vlně, kterou tak dobře znám. Nejlepší jsou maršmelounoví pamprdlíci, parádní je návrat hlídacích psů. Děti si ve škole užívají filmů, byť Cujo a Chucky asi nejsou nejlepší na spaní....Finální scéna v Kingově kukuřici má grády a správnou nostalgii. Řemeslně bezchybné. Ten film vypadá, jako by ho točili v 80. letech, a při tom je z něj cítit současnost. A kdo si počká, zjistí, zda nedorazí i Sigourney Weaverová... (07.01.2022)

Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil. (19.04.2024)

Moc pěkný odkaz, poklona a zároveň pokračování původních Krotitelů duchů. Změna prostředí z velkoměsta na americký zapadákov příběhu prospěla, stejně tak i změna hereckých hrdinů. Film funguje jako čistokrevná, dobrodružná zábava s parádními triky, tak i jako pocta, původnímu filmu, kdy nostalgikům nakonec ukápne i slza. Příjemné překvapení i pro ty, kterým původní Krotitelé, tolik neříkají. (19.01.2022)

Osmdesátky frčí, tak proč toho nevyužít a nereinkarnovat jeden osmdesátkový hit? Řekli si tvůrci film, a jak řekli, tak udělali. Byl to dobrý nápad. ____ Snímek má vtipnou atmosféru, nepodlézavě připomíná původní Krotitele duchů, hlavní hrdinka jakoby svému dědečkovi vypadla z oka – samozřejmě v dívčí verzi, camea bys ani nespočítal, na diváka snímek pomrkává celou dobu, zároveň se mu ale daří přicházet i s vlastními nápady a vtípky. Film se nebere vážně a nechce nést nějaké poselství, je to čiročirá zábava a radost. SHRNUTÍ: Taky vás vždycky tak štvalo, že Bill Murray pouštěl elektrický proud do toho kluka, který měl hádat skryté obrazce, přestože je správně uhodl? Tak tenhle film mu připravil spravedlivou odplatu! (03.11.2023)