Ohlédnutí

Asi ne nejlepší filmové dílo České nové vlny, dokonce zdaleka ne nejlepší film o křivdách (nejen) totalitního režimu 50. let, každopádně Antonín Máša natočil ne formou (ta, pravda, místy trochu pokulhává), ale obsahem velmi hluboký film (sebe)reflektující nesnesitelnou lehkost bytí levicového intelektuála, ztracené generace, oklamaného národa. Ukradli jim revoluci, vzali jim ideály, zničili život, pošpinili velké nadosobní cíle, ale ono se prostě muselo žít dál... ,,Vztahujeme ruce...a jsou to koleje...a žene se po nich nákladní vlak..." (30.11.2011)

Ohlédnutí patří do vlny filmů 2. poloviny 60. let, které představovaly kritickou reflexi postojů a činů generace, jež se vyrovnávala s traumatem okupace a se vší rozhodností se ujala budování socialismu. Řídila se přitom heslem, když se kácí les, holt létají třísky. Existovalo dost pádných důvodů, aby snímek skončil v trezoru a jeho autor byl považován za personu non grata. Už jen jízlivý dotaz, v čem se vlastně liší fašistická a komunistická diktatura, který zazní z úst jedné z postav, musel normalizační schvalovací komise dráždit k nepříčetnosti. Na druhou stranu, otevřenost společenské výpovědi jako hodnoticí měřítko mělo význam právě v době vzniku filmu, s odstupem několika dekád by mělo být rozhodující, jak film obstojí z uměleckého hlediska. Z Ohlédnutí mám rozpačitý pocit. Jediné, co funguje na jedničku, je černobílá kamera. Obdivovaný Čepek tady podává, řekněme, rutinní výkon, jakkoliv to v jeho případě znamená, že je pořád o třídu lepší než ostatní. Zato Jiřině Třebické jsem její roli vlastně ani nevěřil, zdála se mi podivně prkenná a nepřirozená. Kdybych ji neznal z několika jiných snímků, uvažoval bych o ní jako o ženě, co se minula povoláním. Mášova režie je nejistá a scénář s prominutím schématický. Pokud by Ohlédnutí mělo být výkladní skříní Mášovy tvorby, pak rozumím důvodu, proč se režisér po uvolnění poměrů už neprosadil. Celkový dojem: 40 %. Říkám si, jestli nejde vůbec o nejslabší snímek ve své kategorii... (31.03.2015)

„Prosimtě…existuje vůbec něco pro co by se dalo žít?“ – „Jak to mluvíš?“ – „Já to myslím vážně.“ Už úvodní skvělý monolog hlavního hrdiny mě hodně navnadil a celkově jsem byl se snímkem spokojený. I když nutno přiznat, že divácky to není zrovna jednoduchý film ke sledování, ať už stylem (a hlavně tempem vyprávění) či určitou nevyrovnaností (nejenom hlavního hrdiny a jeho nepříliš záživnými zkraty). Když ale dáte filmu šanci a nenecháte se odradit, dostanete silné, emocionální scény (nechybí i pár docela naturalisticky působících momentů), výživnou myšlenkovou potravu, vhodně poskládané střídání dob (válka, dění po Únoru, 60. léta), výtečné herecké výkony ústřední dvojice a sem tam i něco lehce (hořce) úsměvného. Samotnou kapitolou je pak velmi dobrý konec, i když se nemůžu ubránit dojmu, že se u něj tvůrci nemuseli bát trochu víc přitlačit na pilu. A po třetí zkušenosti s režisérem snad už můžu trochu objektivněji prohlásit, že Máša rozhodně má divákovi co říct, jen ten jeho způsob je někdy trochu těžkopádný. Za mě to budou slušné 4*. „Víš na co sem přišel? Že je to všechno za jedny prachy. Ať dělám, nebo nedělám. Tak co bych měl dělat. Já sedím a hledím. To je taky práce.“ (22.02.2015)

Máša sází na sílu některých sdělení a prakticky rezignuje na filmařinu, Čepek hraje s totálním nezájmem tak na čtvrt plynu a kromě Jiřiny Třebické vlastně není na co koukat. Když je přítomna Třebická, film má jiskru, je sdělný a něco se ďěje. I když ti Rusové, kteří neumí rusky, jsou samozřejmě k smíchu. Zbytek snímku je spíše k pláči, k pláči nad promarněným ideovým námětem, který je luxusní a určitě si nezasloužil zneuctění takovou fušeřinou, jakou všichni krom Třebické předvádějí. (17.01.2020)

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... (03.08.2022)