Krajina medu

V jistých aspektech až překvapivě vtipný dokument (Chatidže kupuje barvu na vlasy, vůbec snad jakákoli scéna s její maminkou), ač zpracovává vážné až smutné téma. Nešlo mi ale celou dobu (ani po filmu) do hlavy, že by to bylo autentické... Proč? Kvůli té "milé" rodině od naproti. Že by se nechali natáčet, bych pochopil, ale že by pak dali svolení, aby šel dokument v takovéto podobě do světa a všem ukázal, že se chovají jako kreténi, to jsem nebyl štont pochopit. Až žena mi pak vysvětlila, že v jejich (omezených) očích vlastně neudělali nic špatného a ani by nebyli schopni pochopit, co udělali špatně. Což je ve finále snad to nejsmutnější. Včely se vrátí, ale tahle banda pitomců bude ve svém stylu života pokračovat zase o kus dál... 80% (01.02.2020)

Životná situácia náhleho príchodu hlučnej pastierskej rodiny do opusteného mestečka. V ňom žije chovateľka lesných včiel so svojou staručkou, chorou matkou, včelami, psom a mačkami. Konfrontácia dvoch svetov je nevyhnutná. Sveta tradícií, založených na udržateľnej rovnováhe medzi prírodou a človekom a sveta využívania jeho zdrojov výlučne vo svoj prospech bez ohľadu na krátkodobosť benefitov a dlhodobosť nezvratných ničivých následkov. Toto je skvelý námet na hraný film. Chvála tvorcom, že nepotrebovali hercov a z uvedeného námetu vytvorili skvelý dokument. Je voľne zameniteľný s hraným filmom. Balkánske prostredie, odľahlé ruiny starobylých dejín, duch modernizácie, ničiaci všetko pôvodné a tradičné, funkcia kliatby v živote komunity a mnoho iného. To všetko sú faktory osobne blízke, interesantné. navyše, vskutku prispeli k vytvoreniu skvelého filmu. Že nedostal Oscara, je len svedectvom toho, že aj vo sfére doceňovania, žijeme vo svete fandiacom prioritne dramatickému únikovému fantazírovaniu (ktoré neodsudzujem, len konštatujem príklon k jeho velebeniu vo svete umenia pred čímkoľvek iným), nedotýkajúceho sa závažných tém človečenstva, v neustále drasticky vyťažovanom a zanikajúcom pôvodnom prírodnom svete. (24.04.2021)

Viděl jsem to už před pár hodinami a pořád nevím, co si o tom myslet a jestli se mi to vůbec líbilo. Exkurze do jiné kultury (a do světa včelaření vlastně taky) to sice je zajímavá, stejně jako život ústřední "postavy" Hatizde a taky to je dost solidně natočené, ale nemůžu si pomoct, cosi mi na tom nesedí a vlastně ani nevím, co si z toho odnést. Jednak to podle mě není moc dokument, ale dokufikce, podobně jako Vandin pokoj, protože tu nemalý počet momentů působí inscenovaně a až moc filmařsky, než že by vyplýval z dokumentování reality. Nemusí to tak být, to ví sami dokumentaristé, jak to celé vedli a já můžu mít jedině teorie, ale buď v tom určitá inscenovanost byla (a tím pádem by to byla docufikce), nebo tam dokumentaristé tak dlouho vychcaně natáčeli, že mohli stvořit přesně takový výsledek, ve kterém, aby to mělo správně dojemný (i když tedy spíš mírně vyděračský, ehm ehm) a drsný konec (SPOILER babička umře asi 10 minut před koncem a Hatizde tak přijde už o úplně všechno... sorry, ale to působí filmařsky víc než dost KONEC SPOILERU), po kterém přijde jakási rychokatarze, aby pak  diváci neměli chuť si hodit mašli nebo se neutopili v moři slz. Možná je to opravdu jen můj dojem, ale vzhledem k tomu, že je to všude prezentované jako regulérní dokument, mám pocit, že to až tak "ryzí" dokument není, jen to režiséři nechtěli přiznat, protože s něčím takhle lavírujícím můžou uspět ve více kategoriích. Taky ale vlastně mám pocit, že se vše rozehrané (rozpor poctivé výroby medu a té komerční, založené jen na výdělek, taky samotné téma včelaření apod.) nakonec tak moc podřídí příběhu, že z čehokoli dalšího nic nemám. Jako by se to pak už tvůrcům nehodilo do krámu, přišlo jim to zbytečné, ale zároveň zapomněli, že se tomu dlouhou dobu věnovali a dokumentárními scénami vycpaly nemalou část filmu. Takhle pak netuším, nakolik ty scény z běžného života obou rodin jsou buď jen zdlouhavé, nebo takové jsou záměrně, pro větší dojem dokumentu. A i když to rozhodně není špatné, mé zmatené dojmy z toho mi celkem brání dát víc jak tři hvězdy, i přes všechny nepopiratelné klady. Ale exkurze do makedonského venkova to byla určitě zajímavá, jen už jsem podobných exkurzí viděl tolik, že zrovna tahle mě osobně neměla moc co nového předat. A možná i proto nakonec to vyšší hodnocení nedám, i když jsem nad ním opravdu přemýšlel. Silné 3* (26.11.2022)

"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. (20.07.2020)

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. (09.09.2020)