Réžia:
Jiří HavelkaKamera:
Martin ŽiaranHrajú:
Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Andrej Polák, Klára Melíšková, Kryštof Hádek, Stanislav Majer (viac)Obsahy(1)
Pani Záhradková (Tereza Ramba) s manželom (Vojta Kotek) romanticky túžia spoločnými silami dom zachrániť a novomanželia Bernáškovci (Jiří Černý, Mária Sawa) sa nadšene k nápadu pripájajú. Pani Roubíčková (Klára Melíšková) pedantne priebeh schôdze kontroluje a zaznamenáva, pani Horvátová (Dagmar Havlová) všetko iniciatívne komentuje. Naivný pán Švec (David Novotný) na schôdzi zastupuje svoju mamičku. Pani Procházková (Pavla Tomicová), zastupovaná pánom Novákom (Ondřej Malý) hľadá spôsoby ako by svoj majetok zveľadila a pán Nitriansky (Andrej Polák) zase veľmi túži po podkroví. Pan Kubát (Jiří Lábus) dôsledne sabotuje každé rozhodnutie a v úzadí číhajú ešte bratia Čermákovci (Kryštof Hádek a Stanislav Majer). Len starý pán profesor Sokol (Ladislav Trojan) zatiaľ mlčí.. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 105)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,713,858▐ 12 rozhnevaných vlastníku? Ako nápad dobré, občas niečo trefné, praštené, uletené, len niekedy sa to začne troška strácať v takej samoľúbosti (od režiséra že ako že moc dobre sype humor), či samolútosti, až to začne strácať konzistenciu. Až záverom to akosi už stagnuje. /videl v kine: 60%/ ()
Neříkám, že je to zklamání, ale na čtyřicetiminutovou televizní inscenaci nebo divadelní představení (z kterého se ostatně vychází) mi to sedí jednoznačně víc. Přitom se na počátku minimalističtí Vlastníci jeví velmi sympaticky. Námět je výborný. Asi tucet vlastníků bytových jednotek se sejde na pravidelném shromáždění, mají řešit důležité body, jenže než se k nim vůbec dostanou, ostře si vjíždějí do vlasů, vytahují staré křivdy, předhazují drby a domněnky, chybí mezi nimi konstruktivní dialog. A jednají mnohdy jen ve vlastním zájmu. Ano, občas jsou to hořká setkání, ale na schůzích vlastníků to takhle skutečně nevypadá. Celé to začíná jako chytrá satirická komedie, která se může pochlubit funkčních humorem. První půlhodinka je skvělá. Pak se ovšem zostří hrany a jako bychom se pokoušeli o jakési kruté podobenství, jenže to nefunguje, stejně jako přehnaný důraz na stereotypy. Považuji se za docela inteligentního diváka, takže mi stačí jednou (dvakrát) ukázat, že jeden z přítomných neví, kdy zvednout ruku, jiný nemusí kdykoliv (když svitne naděje) předhazovat vizitku s nějakou tou firmičkou, další tupě opakovat spojení „střet zájmů“. Nevadí mi absurdní humor, ale.. Herci jsou velmi dobří, ovšem jakousi tvůrčí „chybou“ zůstávají jednorozměrnými a nepřesvědčivými komediálními typy. Ústřední manželský pár je fajn. Voříšková působí při výbuchu hysterie dvakrát skvostně, dvakrát ale překvapivě zcela naopak, Kotek má výbuch jeden a dopadl bídně, obávám se, že jejich chyba to úplně není. Lábus vzpomínající na staré časy i homosexuál Polák jsou fajn, stejně jako ušťouraná pavlačová drbna Havlová či byrokraticky přeorganizovaná Melíšková. Novomanželé v druhém plánu jsou otravní, reakce na možný blížící se porod je pak úplně mimo. 65% ()
// Povedená komediální variace na 12 rozhněvaných mužů, akorát místo osudu jednoho obviněného muže se rozhoduje o osudu jednoho baráku, který může a taky nemusí každou chvíli explodovat. Že to je herecká a na naše poměry i dialogová hitparáda je z toho zdejšího hodnocení všem tak nějak jasný, za mě tak vlastně zmíním ještě překvapivě snaživou kameru, která by se bohatě mohla spokojit s tou jednou místností a pár lidmi, ale místo toho dostáváme hezký detaily na tváře, po dlouhé době zase cool zpomalovačky, a taky pár překvapivě drsných střihů na statické záběry pokojů a praskajících pojistek doplňujících náladu a atmosféru jednání. Po emoční stránce to rozhodně není tak mistrovské dílo jako od pana Lumeta, ve sféře komedií jde ale o něco tak zásadně povedeného a ojedinělého, že přidávám tu pátou hvězdu a začínám se těšit se na Havelkův příští film. 9/10 a jednoznačně nejlepší český snímek od Ztraceni v Mnichově. ()
Psychicky vyčerpávající schůze SVJ ve své názorné hořkosti předvede, že když jde o majetek, smějící se bestie ožívají. Osobně preferuji posílat na podobné mítinky svého consigliere.. Mohlo to být chytřejší, ale taky desetkrát hloupější. Zrcadlo zaplněné křivými hubami, kterému ubírá na lesku někdy až přílišné karikování a absence smyslu pro míru (Malého firmičky), ale to jsou jen malé mouchy na jeho povrchu, přes které se stále hravě poznáme. Havelka si zaslouží pochvalu jak za zvolenou cestu k obnažení rysů naší malosti, tak za poměrně úspěšně zvládnutou práci ve střižně, protože u takové prostorově i personálně sevřené konverzačky je nesmírně důležitý „timing“ komična. P.S.: Ladislav Trojan asi neměl v kariéře lehčí role, ale když na chvíli verbálně ožil, stálo to za to.. ()
Mix komedie a dramatu nemusí vždy dopadnout dobře. To není případ vlastníků. Konverzační drama s komickými prvky v uzavřeném prostoru mě baví. Ocenila jsem vykreslení postav, které jsou prakticky všechny hlavní. Protiva je dostatečně protivný, pedantka dostatečně pedantská, urýpanec rýpá o sto šest ... Zacíleno jsem měla hlavně na Terezu Voříškovou, kterou jsem si vybrala do herecké odysey. Ve třiceti letech má za sebou pestrou skladbu rolí, přes naivní holky, studentky a princezny až po maminku (Po strništi bos). Ve Vlastnicích je velmi výraznou bojovníci za lepší zítřky s přesahem do hysterie. Přirozená a přesvědčivá. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (28)
- Na začátku se filmoví Vlastníci střídají s těmi divadelními. Členy předchozí schůze, které zkraje filmu vidíme odcházet z domu z jednací místností, totiž tvoří herci, jež hrají v divadelní předloze. (Nine)
- „Iniciativní. To je přesné. Jirka Havelka mi nabízel jinou roli, ale já jsem měla chuť si v lehké karikatuře vyhrát s paní Horvátovou, která mi připomínala jednu osůbku. Lehce nic nechápající, a přitom do všeho strkající nos,“ prohlásila Dagmar Havlová o své roli. (Duoscop)
- Film podpořil Státní fond kinematografie. (SONY_)
Reklama